Rozšíření NATO bylo porušením slibu Moskvě? Gorbačov nic takového nepožadoval, píše se v nové knize Před a po pádu

Po pádu Berlínské zdi 9. listopadu 1989 pak v září 1990 zaznívala řada slavnostních proslovů, nešlo přitom jen o prázdná slova. Nějakou dobu skutečně panovalo přesvědčení, že čas konfrontace v mezinárodní politice může skončit – dnes už víme, že šlo jen o iluzi.

Z hlediska bezprostředních jednání v roce 1990, ale opravdu šlo o do té doby bezprecedentní míru konsensu mezi dřívějšími nepřáteli.

Čtěte také

Slíbíme-li Ukrajině brzký vstup do NATO, zavíráme si možnost jakéhokoliv budoucího jednání s Ruskem, varuje analytik Dyčka

Už tehdy bylo velkou otázkou, jestli se Severoatlantická aliance rozšíří o bývalé komunistické země, pokud o to projeví zájem. Z hlediska dneška jde o klíčový problém.

Rusko tvrdí, že mu Západ slíbil, že se NATO nerozšíří. Vstup Česka a Slovenska, Polska nebo země Pobaltí do Aliance tak Moskva označuje za porušení slibu. Jak to tedy bylo doopravdy? Opravdu Rusko nebo tehdejší Sovětský svaz dostal po pádu železné opony slib, že se NATO nebude rozšiřovat?

Smlouva vůbec neobsahovala klauzuli o zákazu rozšíření NATO. Naopak výslovně umožňovala, aby se Aliance rozšířila.

Představitelé států Varšavské smlouvy začali v soukromých rozhovorech západním státníkům zdůrazňovat, že by si přáli změnit spojenectví. Jak německý kancléř Kohl v květnu 1990 vysvětlil americkému prezidentu Bushovi, Gorbačov má velké problémy. Jeho východoevropští spojenci říkají, že se chtějí stát členy NATO.

Čtěte také

Libor Dvořák: Proklamativní podpora Ukrajině ze summitů EU, G7 i NATO Ukrajině válku nevyhraje

Gorbačov v odpovědi na to zkusil jiný přístup. Nadhodil, aby se buď Sovětský svaz stal členem NATO, nebo aby NATO a Varšavská smlouva zvážily, že se spojí, čímž by rázem vznikla panevropská bezpečnostní organizace. Americký ministr zahraničí Baker ale takové možnosti odmítl vzít v úvahu.

Koncem léta 1990 si Gorbačov uvědomil, že byl přechytračen a před Kohlem dělal emocionální poznámky, že upadl do pasti. Kohl trval na svém dosavadním přístupu a především na nabídce, že Sovětskému svazu dá 15 miliard marek jako mimořádnou pomoc.

Jinými slovy kompenzoval Gorbačova za jeho ochotu podepsat smlouvu umožňující německé sjednocení. Tato smlouva vůbec neobsahovala klauzuli o zákazu rozšíření NATO. Naopak výslovně umožňovala, aby se Aliance rozšířila.

Čtěte také

Sovětský svaz zabila zrada, myslí si Michail Gorbačov

Tvrzení, která slýcháme nejen od ruských politiků, ale také od některých západních publicistů, tedy že rozšíření NATO bylo porušením slibu daného Moskvě, prostě a jednoduše nejsou pravdivá. Poslední sovětský vůdce Michail Gorbačov nakonec ani nic takového nepožadoval.

Jestliže tedy dnes ruský prezident Vladimir Putin žádá například, aby NATO nerozmisťovalo jednotky v zemích, které byly před rokem 1989 komunistické, tak nejde o nic jiného než o výraz ruských mocenských aspirací. Nikoliv o odkaz na nějaké ujednání z minulosti. Totéž se týká také požadavku, aby se členem NATO nikdy nestala Ukrajina nebo Gruzie.

Celý pořad Ex libris si poslechněte v audiozáznamu.