Rozpočtový folklor

18. září 2003

Před čtrnácti dny požadovali ministři čtyřicet a půl miliardy korun nad rámec návrhu rozpočtu připraveného ministerstvem financí. Před včerejším závěrečným jednáním vlády již hovořili pouze o patnácti miliardách, aby nakonec rozdělili osm z jedenácti a půl, které na straně očekávaných příjmů našel navíc Bohuslav Sobotka. Scénář, kdy ministři nejprve tvrdí, že ze svých požadavků nemohou ustoupit, a pak z nich ustoupí, se opakuje rok co rok a podle ministra Škromacha se jedná o "běžný folklor každého projednávání".

Ke zmíněnému folkloru ostatně patří i to, že se v médiích vytváří dojem, že nadešla vládní krize, spekuluje se o rozpadu vládní koalice a předčasných volbách. Zpravidla ovšem horká kaše nakonec vychladne, když vládní většina v poslanecké sněmovně rozpočet prosadí. I když pomineme politicky naivní komentáře vycházející z předpokladu, že si vládní garnitura vypustí rybník, rozpočet na příští rok za zamyšlení stojí. Vláda současně schválila historicky nejvyšší deficit, tedy záporný rozdíl mezi očekávanými příjmy a plánovanými výdaji, a současně se připravuje prosadit reformu veřejných financí, která by měla schodek ve veřejných rozpočtech v příštích třech letech o dvě stě miliard snížit. Za reformu je kritizována zleva, za deficit zprava. Klasické ideologické stereotypy o šetrné pravici a rozmařilé levici jsou ovšem k ničemu v dnešním světě, který funguje na leasing, úvěry či půjčky, tedy na dluh.

Zrovna včera přišla z USA zpráva, že republikánský prezident směřuje k historicky nejvyššímu deficitu ve výši čtyři sta padesáti pěti miliard dolarů. Přepočítáme-li deficit na jednotlivého občana, pak na volbu pravice Američné doplácejí pětkrát hůř, než my na volbu levice. Tak vypadá konec ideologií.

autor: iho
Spustit audio