Rozhodnutí o penzijní reformě se blíží

Jde o penzijní reformu, kterou připravila proslulá Bezděkova komise. Na definitivním znění se ovšem musejí dohodnout politici. Zatím se shodli na termínu, kdy dojde ke konečnému rozhodnutí: nesmí to být později, než na Vánoce. Jestli se však dohodnou, o tom zatím panují pochybnosti. Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas dokonce oznámil, že složí funkci, pokud nebude možné reformu zahájit.

Zatím tedy není všechno ztraceno. Ministr popsal před novináři aktuální situaci při vyjednávání a jeho výklad potvrdil i Zdeněk Škromach, který o dotacích jedná jménem opoziční sociální demokracie.

Parlamentní strany se s výjimkou komunistů dohodly na osmi bodech, jak by měla reforma vypadat. Chybějí však čtyři, podle očekávání ty nejdůležitější.

Sociální demokraté totiž nesouhlasí s návrhem, že se penzijní věk každému prodlouží až na 65 let. V zásadě by se to mělo týkat všech, kteří se narodili po roce 1960. Ve své kritice mají přitom opoziční politici podporu vládních lidovců.

Dalším sporným bodem je povinná doba pojištění. Dosud měl nárok na starobní důchod ten, kdo pracoval nejméně 25 let, napříště to bude 35 let. Současná povinná doba se bude každým rokem prodlužovat o rok, než dosáhne předepsané hranice.

Nečas a koaliční vyjednavači přitom chtějí z povinné doby pojištění vyřadit vysokoškolské studium. Čtvrtým, ovšem zcela zásadním krokem má být přísnější postup při udělování invalidních důchodů, zvláště těch částečných.

Není pochyb, že ve všech případech jde o rozumné kroky, připouštějí to také sociální demokraté. Argumentují však tím, že ze sociálního pohledu jsou zmiňovaná opatření příliš přísná. Je pravda, že z dnešního pohledu je důchodový věk v pětašedesáti strašidelný, a přinejmneším je potřeba vysvětlit, jestli je takové zvýšení v roce 2025 nezbytné.

Osm Nečasových bodů, na kterých se strany dohodly, nejsou zdaleka tak významné. Patří mezi ně například určité zkrácení doby, do které se dopočítává nárok na invalidní důchod, nebo zvýšení hranice, kdy mají občané nárok na vdovský či vdovecký důchod.

Člověk si snadno představí zasedání šéfů ČSSD, kteří si mnou ruce a těší se, jak budou návrh reformy vetovat. Pak budou s nadšením sledovat, jak Nečas odstupuje. Ovšem je to zavádějící představa. Celý proces přípravy penzijní reformy zahájil sociálnědemokratický premiér Špidla a pokud by ho ČSSD shodila ze stolu, musela by uvést přesvědčivé důvody.

Návrhy, které Nečas předkládá, vycházejí ze značné části z dohody, kterou strany málem podepsaly koncem roku 2005. O tom, že byla mimořádným kompromisem, svědčí už samotný seznam dvanácti Nečasových bodů.

Navržená reforma není zdaleka tak radikální, jako byly reformy v Polsku, Maďarsku a na Slovensku. Tamní politici různých barev především učinili zásadní krok, podle kterého vznikl druhý pilíř penzijního systému. Vedle státních fondů a penzijního připojištění tam totiž vznikly soukromé fondy, do kterých mohli občané ukládat své peníze namísto příspěvků do státního průběžného systému. Pokud se rozhodli pro soukromé fondy, museli jim odvádět stejnou částku, jakou dosud dávali státu.

S něčím takovým se u nás nepočítá ani náhodou. Pouze ve třetím kroku reformy, o které zdaleka ještě není řeč, se má u nás zavést systém opt-outu. Lidé dnes platí státu na důchody 28 procent své hrubé mzdy.

Několik procent z této částky by mohli odvádět soukromým fondům. Ale o kolik procent půjde a jestli se tak bude moci rozhodnout každý bez ohledu na svůj příjem, to není zdaleka rozhodnuto.

Nečasův návrh také nekopíruje žádný z plánů, jak je strany předložily Bezděkově komisi. Jen připomeňme, že ODS doporučovala rovnou státní penzi, která by byla o mnoho menší než ta současná. Lidé by si pak mohli přilepšit připojištěním.

Sociální demokraté zase prosazovali systém, který by významně změnil výši důchodů podle pravidla, že víc dostane ten, kdo víc odvedl. Teoreticky bylo možné, že řada důchodců bude odkázána na chudinské dávky.

Dohoda tedy z mnoha důvodů není obtížná. Hlavní překážkou tak je vyostření vztahů mezi stranami ve volbách a v období po nich. Odtud také vychází hlavní námitka sociálních demokratů. "Pokud se podepíšeme pod nepříjemné změny při začátku reformy, kdo nám zaručí, že se budeme účastnit dalších kroků, které budou mnohem populárnější, když například budou zvyšovat státní příspěvek na penzijní připojištění," říkají s neskrývanou nedůvěrou sociální demokraté. S nadsázkou řečeno, v příštích třech týdnech se rozhodne, do jaké míry v Česku žije politický odkaz premiéra Špidly, který se chtěl na důležitých věcech domlouvat napříč politickými stranami.

Zlikvidovat ho mohou jak občanští, tak sociální demokraté. Bude zajímavé sledovat, jestli se toho odváží.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .