Rozdělení Československa nevědomky odstartoval Václav Havel
„Národnostní otázka je velmi citlivá otázka dneska,“ říkal už v létě roku 1989 ve svém slavném projevu z Červeného Hrádku tehdejší generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš, v pasáži věnované vztahům Čechů a Slováků. Krom jiného uvedl, že při obsazování funkcí ve federálních orgánech je třeba používat národnostní klíč: „Jestli tam mám deset vedoucích oddělení, musí být tři Slováci. Musí. Jinak může vzniknout národnostní krize,“ upozornil Jakeš.
„Podívejte se na Sovětský svaz, tam se lidi kvůli národnosti ,zabíjej‘. Máme my zapotřebí tyto otázky v takové složité době a vůbec nastolovat?“ Sugestivním dotazem uzavřel téma Miloš Jakeš.
Čtěte také
Tehdy patrně nikdo netušil, že už za pouhý rok tyto národnostní otázky nastolené budou.
Léta neřešený vztah Čechů a Slováků a vzájemné uspořádání obou zemí, se tak jako všechna zamlčovaná témata, náhle vynořil s pádem komunismu.
Nechtíc to odstartoval Václav Havel, když přišel s návrhem přejmenovat Československou socialistickou republikou na Československou republiku.
Zatímco Češi na tom neviděli nic zlého, ukázalo se, že Slováci s pojmy Československo a československý problém měli. Nepovažovali je za své. Navíc chtěli upravit státoprávní uspořádání.
Čtěte také
Václav Havel ve snaze vyjít vstříc inicioval celou řadu jednání, na kterých se zástupci české a slovenské strany měli dohodnout na podobě budoucího soužití.
Tomuto seriálu rokování lidé posměšně říkali tour po hradech a zámcích. Jednání se totiž skutečně odehrávala v různých zámeckých budovách.
Pro českou stranu byly slovenské požadavky a bouře kolem pojmenování země překvapením, mnoho lidí tomu vůbec nerozumělo.
Nechápali, že Slováci mají historicky trochu jiné priority. A proto potíže, které se nashromáždily během 40 let komunistického režimu, chtěli řešit v jiném pořadí a přikládali jim jinou váhu.
Slovenská strana zase nemluvila jedním hlasem. Navíc chtěla samostatnou zahraniční i fiskální politiku a zároveň tvrdila, že nechce samostatnost. Ani po roce a půl se tedy nenašlo uspokojivé řešení.
Čtěte také
Pat se plně ukázal ve volbách v červnu 1992. Jejich výsledky potvrdily, že Češi a Slováci mají prostě rozdílné představy o své budoucnosti.
V Čechách vyhrála ODS Václava Klause. Strana, která byla symbolem transformace ekonomiky a zaváděním svobodného trhu.
Na Slovensku zvítězila HZDS Vladimíra Mečiara. Národovecká strana, která naopak chtěla Klausovy ekonomické reformy poněkud zbrzdit. V létě 1992 se vůdci obou stran domluvili na rozdělení.
Společná republika měla před sebou jen několik měsíců, během kterých bylo potřeba rozdělit majetek a správu země a napsat novou Ústavu. Všechno se překvapivě stihlo.
Jak tehdy lidé rozdělení vnímali, jak si vysvětlovali, že k němu došlo, když přece od začátku všichni tvrdili, že se nechtějí rozdělit, o tom všem si povídáme v dalším Tématu Plus. Kromě historika Jana Rychlíka a filozofa Daniela Kroupy, si budeme také pouštět dobové nahrávky z rozhlasového archivu a krátce si také připomeneme poslední federální hudební hity.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
