Rok v Schengenu

Na co si ale Česko muselo zvyknout, bylo delegování své ochrany hranic na sousedy. Muselo začít věřit například slovenským kolegům, že uhlídají slovensko-ukrajinskou hranici. Z té se totiž po rozšíření Schengenu na východ stala také - v přeneseném smyslu tohoto slova-, hranice česko-ukrajinská. Obdobné to bylo například s Polskem a Maďarskem. Obavy české policie, že by se trasy pašeráků drog z Balkánu mohly zaměřit víc na ČR, se nepotvrdily. Jak vidno, dokázali kolegové v Maďarsku nebo ve Slovinsku zajistit zemím Schengenu optimální bezpečnost. Měli k dispozici nové sledovací systémy modernější než ty, které se používaly dřív. A lidé, kteří je obsluhují, měli rozhled a byli motivovaní. Věděli také, že důvěra musí vyrůst a k tomu potřebuje čas.

Čas ale potřeboval Schengen i u nás doma. Na jaře a v létě se začaly množit stížnosti na to, že se policie chová k českým automobilistům v Rakousku a v Německu "nadstandardně přísně". Otázkou ovšem bylo už to, co takový pojem vlastně znamená. V Německu se prostě zákony dodržují a když v nich je například napsáno, že vystřelovací nože s čepelí dlouhou víc než 12 a půl centimetru jsou považovány za zbraň, kterou nelze nosit jen tak beze všeho v kapse, tak to policie kontroluje a stíhá. Zrovna tak je oprávněna provést rozbor moči, když má podezření, že řidič je pod vlivem drog. Tato pravidla platí pro všechny. Vyvozovat z jejich uplatňování šmahem, že nás v Schengenu stejně nechtějí, svědčilo spíš o zakomplexovanosti toho, kdo takto uvažuje. Faktem přece je, že se zvýšenými policejními kontrolami se po zavedení Schengenu lze setkat nikoli jen za hranicemi v Bavorsku, v Sasku nebo v Rakousku. Nikoho už nepřekvapí, když v až třicetikilometrovém pásmu od bývalých hraničních přechodů čile operují zrovna tak hlídky české cizinecké policie. V jejich síti pravidelně uvíznou tucty opilých řidičů, podvodníků s falešnými doklady nebo cizinců bez oprávnění pobývat na území ČR. Nikoho nepřekvapí, když si šéf cizinecké policie pochvaluje, jak díky propojení přes kontaktní centra proudí přes hranice všechna důležitá data, takže lze během chvilky zjistit všechno možné.

Je to nejspíš tato okolnost, která přispěla k tomu, že ze všech v rámci Schengenu před rokem zrušených hranic policie hrdě hlásí, že se kriminalita v příhraničí nezvýšila, anebo zvýšila jen zanedbatelně. Z toho měli obyvatelé - a to ve všech zemích bez výjimky- ty největší obavy. Byly liché. Ovšem na druhé straně je otázka, jestli by tomu tak bylo, i kdyby se kontroly ve vnitrozemí nekonaly.

Vzpomínám si ještě živě, jak se pár let po pádu železné opony začaly v místních novinách v Bavorském lese objevovat nářky nad tím, kam to ten svět dospěl, že ze hřbitovů začala náhle masově mizet květinová výzdoba. Pak přišly na řadu měděné okapy. To už si minimálně bavorská policie musela uvědomovat, odkud vítr vane. Že se posílení takových trendů obávala po vstupu východoevropských států do Schengenského prostoru, ani moc nepřekvapuje.

A je to nepochybně zásluha intensivní česko-bavorské policejní spolupráce, že kriminalita v pohraničí dneska neroste. Na bavorsk-české hranici existuje například policejní středisko ve Schwandorfu, obsazené policisty z obou zemí. Další, na české straně hranice, je v Petrovicích.

Jedno je po roce fungování Schengenu ale jisté: byl to další krok Česka do Evropy. Konkrétnější než všechny smlouvy z Lisabonu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .