Robert Schuster: Souhlas Německa s Fondem obnovy EU otevřel novou kapitolu jeho evropské politiky
Není to tak dávno, co se premiéři zemí Evropské unie dohodli na gigantickém, 750 miliard eur čítajícím, balíku na překonání hospodářských důsledků koronavirové pandemie.
Jeho jedinečnost spočívá nejenom v množství peněz, které na to mají být vynaloženy. Jde hlavně o to, že je Evropská unie chce získat na kapitálovém trhu. A členové za ně budou ručit.
Ještě při minulých krizích, například když byla před pěti lety v sázce další existence eurozóny, něco takového nepřipadalo v úvahu. I tehdy se objevovaly názory, že řešením by byly společné dluhopisy.
Čtěte také
Všechny takovéto pokusy ovšem ztroskotaly na Německu a jeho kancléřce Angele Merkelové, která něco takového kategoricky odmítala.
Odvolávala se přitom nejenom na smluvní základy měnové unie vylučující vzájemné ručení, ale na své straně měla i domácí veřejné mínění. Merkelová sice stále ještě stojí v čele berlínské vlády – teď dokonce na půlroku předsedá Evropské unii. Kvůli koronaviru byl ale tentokrát její přístup úplně jiný. A se společnými dluhy souhlasila.
Při pohledu na dosavadní působení německé kancléřky to můžeme označit za důležitý předěl. Kdysi byla stoupenkyní konzervativní finanční politiky založené na vyrovnaných rozpočtech. Ona sama jednu hovořila o tom, že stát si prý má počínat stejně jako „švábská hospodyně“. Jinými slovy – šetrně, skromně, myslet na budoucnost a odkládat si na horší časy.
Odkaz budoucím politickým generacím
Co se změnilo? Souvisí to skutečně s mimořádností situace, která vyžaduje i mimořádná opatření, jak o tom německá kancléřka na nedávném unijním summitu hovořila?
A bude kolektivní ručení za fond obnovy jednorázovou záležitostí, jak tvrdila, nebo se z něj časem vytvoří stálý nástroj jako v případě Evropského stabilizačního mechanismu (ESM)? To v tuhle chvíli nikdo netuší.
Čtěte také
I proto, že zatímco teď je už jasné, že kancléřka za rok (na podzim) po 16 letech svůj úřad opustí, nemá nikdo ani potuchy, kdo ji bude následovat a s čím ve vztahu k Evropské unii přijde.
Bylo ovšem nápadné, že když v květnu, spolu s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem prezentovala první návrhy, jak by mohl fond obnovy vypadat, zaznívaly z Německa vesměs souhlasné reakce. A to i od tradičních kritiků z řad Merkelové vlastní strany, kteří byli v minulosti hodně skeptičtí.
Jako vysvětlení se nabízí – že si v Německu dobře spočítali, co by znamenalo, pokud by se ocitlo hospodářství celého společenství v důsledku pandemie ve vleklé krizi. A také, že by na tom časem tratilo nejvíc právě Německo.
Mají-li peníze vypůjčené na kapitálovém trhu pomoct k modernizaci, tak proč by toho nemohli využít i v Berlíně?
Zvláště, pokud byla tamní vláda v minulosti opakovaně kritizována nejrůznějšími odborníky, že sice šetří a odbourává veřejné zadlužení, zároveň ovšem kvůli tomu třeba neinvestuje do rozvoje dopravní nebo digitální infrastruktury. To se může do budoucna ukázat jako zásadní překážka dalšího ekonomického rozvoje.
Jakoby kancléřka Angela Merkelová na sklonku svého politického mandátu všechny tyto hlasy vyslyšela a zanechala tak důležitý odkaz budoucím politickým generacím.
Autor je komentátor Lidových novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
