Robert Schuster: Rozsudek nad exkancléřem Kurzem není jenom o něm, ale o celé politické elitě země
Bývalý rakouský kancléř Sebastian Kurz byl shledán vinným, že před několika lety lhal před poslanci parlamentu. Za to mu soud vyměřil osmiměsíční trest s podmínkou. Jde o dozvuk aféry, která před více než dvěma lety stála nejmladšího kancléře v rakouských dějinách slibnou politickou kariéru.
Kurzova kauza se týkala zmanipulovaných průzkumů veřejného mínění placených ze státních peněz a obsazování klíčových pozic ve státních firmách lidmi z okruhu Kurzových kamarádů.
Čtěte také
Bývalý kancléř, který se dnes živí jako poradce a lobbista, rozhodnutí soudu odmítá a téměř okamžitě se proti němu odvolal. Už dříve opakovaně označoval vyšetřování protikorupční prokuratury jako politicky motivované se záměrem zdiskreditovat nejenom jeho osobně, ale i celý politický proud, který bývalý kancléř a předseda konzervativních lidovců reprezentoval.
Stigma obžalovaného
Nynější verdikt má několik rovin. Tou první je signál směrem k veřejnosti, že soudy měří všem stejně, a to i vysoce postaveným osobnostem se všemi jejich konexemi. Koneckonců, rozsudky nad bývalými špičkovými politiky, včetně kancléřů, nejsou v Rakousku ničím novým.
Stačí připomenout případ sociálního demokrata Freda Sinowatze, jenž vedl vládu v letech 1983 až 1986. I on se musel před soudem zodpovídat za křivou výpověď.
Tehdy se tak stalo v souvislosti s diskuzí okolo nacistické minulosti spolkového prezidenta Kurta Waldheima. Za to nakonec odešel exkancléř od soudu s trestem v podobě finanční sankce ve výši 360 tisíc šilinků, což je v přepočtu nějakých 26 tisíc eur.
Právě srovnání se Sinowatzovým případem poukazuje na druhou rovinu rozsudku proti Kurzovi. Především zda není těch osm měsíců, i když s podmínkou, příliš tvrdý trest. Ještě samozřejmě není pravomocný a klidně se může stát, že vyšší instance Kurze zprostí viny.
Než ovšem k odvolacímu soudu dojde, určitě to ještě nějakou dobu potrvá. Do té doby bude Kurz osobností se stigmatem obžalovaného, takže všechny úvahy o jeho možném návratu do rakouské politiky proto budou liché.
To je prostě Rakousko
Pak je tu ještě třetí dimenze, na kterou rovněž celé soudní řízení proti exkancléřovi upozornilo. Jde o stále ještě běžnou praxi, kdy jsou na důležitá místa v Rakousku dosazováni lidé nikoli na základě odborné kvalifikace, ale kvůli příslušnosti ke „správné politické straně“.
Čtěte také
Samozřejmě i mezi stranickými nominanty mohou být odborníci na slovo vzatí, nicméně spojování jednoho s druhým často budí řadu dohadů. Jedná se ovšem o praxi, která už desítky let neodmyslitelně patří k rakouské politické realitě. Změnit to chtěli mnozí, včetně samotného Kurze, který sliboval, že vnese do rakouské politiky nový, moderní styl.
Totéž platilo i pro populistu Jörga Haidera, který si na tom v 90. letech vybudoval své renomé. Jakmile se ale dostala jeho strana do vlády, do systému protlačování svých lidí na klíčové pozice se velmi rychle a ochotně zapojila.
A představa, že by to chodilo ve Vídni, kde už skoro sto let vládnou sociální demokraté, jinak, je naivní. To je prostě Rakousko. Verdikt proti Kurzovi tak není namířený pouze proti němu osobně, ale svým způsobem proti celé politické elitě země.
Autor je komentátor Lidových novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
