Robert Schuster: Rok, kdy německý vládní semafor nadobro přestal svítit a radikálové měli žně
Německo má za sebou asi jeden z nejturbulentnějších roků své novodobé historie. Jeho vyvrcholením byl pád vládní koalice levého středu kancléře Olafa Scholze začátkem listopadu. Shodou okolností se tak stalo v tentýž den, kdy bylo jasné, že příštím americkým prezidentem bude znovu republikán Donald Trump.
Ačkoli se stává výjimečně, že by v Německu nevydržela vláda celé funkční období a musely se kvůli tomu konat předčasné volby, konec Scholzova kabinetu zas až tak překvapivý nebyl.
Spojenectví sociálních demokratů, Zelených a liberálních Svobodných demokratů čelilo hned po svém vzniku velkému tlaku. Vyplývalo to i z velkých očekávání veřejnosti.
Čtěte také
Tak zvaná semaforová koalice totiž nastupovala s ambicí skloubit zelenou transformaci hospodářství s modernizací společnosti. Zejména v prvně zmiňované oblasti se ovšem začaly brzy projevovat zásadní rozdíly mezi vládními stranami.
Ty pramenily z jejich odlišných ideových východisek. Sociální demokraté a Zelení podporovali expanzivnější rozpočtovou politiku. Proto také usilovali buď o úplné odstranění tak zvané dluhové brzdy, nebo aspoň o uvolnění jejích podmínek. To ale bylo pro liberály, kteří se viděli v tradici německé liberální Ordnungspolitik, zcela nepřijatelné.
Pravidelné hádky koaličních partnerů se odehrávaly nikoli za zavřenými dveřmi, nýbrž na veřejnosti. Proto vláda působila navenek nejednotným dojmem a ztrácela veřejnou podporu. Z hlediska preferencí to pak logicky pociťovali nejvíc liberálové, kteří se začali nebezpečně blížit pětiprocentní hranici zajišťující politické přežití v parlamentu.
Protiústavní část rozpočtu
Hlavním strukturním problémem Scholzovy koalice bylo, že se nedokázala shodnout, jak přistupovat k veřejným financím. Naplno to odkryl loňský verdikt německého ústavního soudu, který prohlásil část státního rozpočtu za protiústavní.
Konkrétně šlo o tak zvaný transformační fond čili jakýsi paralelní rozpočet, z jehož prostředků chtěla vláda financovat přechod na zelenou ekonomiku.
Čtěte také
Když ústavní soudci tyto plány smetli ze stolu, musela koalice urychleně najít úspory. Tímto způsobem byly ze dne na den zrušeny i dotace pro elektromobily, čímž dostala vláda nechtěně do úzkých celé automobilové odvětví v zemi. Ze šoku, který jí ústavní soudci způsobili, se Scholzova koalice už nikdy nevzpamatovala.
Ministr financí Christian Lindner zformuloval před létem několik tezí, které požadovaly zásadní obrat v dosavadním ekonomickém směřování kabinetu. Šéf Svobodných demokratů musel vědět, co tím způsobí.
Hlavně Scholz to považoval za cílenou provokaci a přímý útok na sebe i koalici. Nemohl dělat, že se nic neděje, a konec vlády se zdál být stále reálnější.
Když už se k tomu začátkem listopadu schylovalo, šlo prakticky jenom o to, kdo udělá první krok. Překvapivě tak učinil kancléř, když svého ministra financí propustil a navrch ho zahrnul výčitkami, které šly i podle nestranných pozorovatelů hodně za hranu.
Vzestup AfD a Wagenknechtové
Rok 2024 ale v Německu také znovu vrhl světlo na politickou situaci v jeho nových spolkových zemích, čili na území někdejší komunistické Německé demokratické republiky. Tamní atmosféra je poznamenána dlouhodobou nespokojeností občanů s životní situací a strachem o vlastní budoucnost.
Vznikla tak živná půda pro letošní volební úspěch dvou radikálních uskupení: protimigrační Alternativy pro Německo (AfD) a nově založeného Spojenectví Sahry Wagenknechtové.
Čtěte také
Jak moc se jim dařilo oslovit voliče, ukázaly výsledky podzimních zemských voleb v Durynsku, kde obě strany dokonce dostaly dohromady přes padesát procent hlasů. V tomto regionu také překonala Alternativa historickou metu, neboť vůbec poprvé v některé z šestnácti německých spolkových zemí vyhrála volby.
Silný výsledek této strany, která je z pohledu německé civilní kontrarozvědky považována za extremistickou a protisystémovou, měl ovšem zcela konkrétní důsledek. Protože s Alternativou nechce mít nikdo nic společného, vedlo to ke vzniku neotřelých vládních konstelací.
V podstatě ve všech východoněmeckých spolkových zemích najednou začala připadat klíčová úloha nově založenému uskupení Wagenknechtové. A tím straně, která spojuje výraznou protiamerickou rétoriku s tvrdým přístupem k migraci a všechno to balí do pláště štědré sociální politiky.
Uplynulý rok především ale také ukázal, že jde o stranu jedné ženy, Sahry Wagenknechtové. Nejenom že ji založila a dala jí jméno, ona je také jejím programem, určuje styl a taktiku.
S trochou zjednodušení se dá prohlásit, že snad ještě nikdy v dějinách novodobého Německa tam neměli stranu, která by se točila okolo jedné vůdčí osobnosti.
Před volbami
Závěr roku byl ve znamení začínající kampaně před předčasnými volbami. Soudě podle prvních vzájemných slovních přestřelek, které doprovázely například parlamentní rozpravu před vyslovením nedůvěry vládě, bude zřejmě klání o hlasy voličů hodně vypjaté. Také nebudou chybět vzájemné osobní útoky hlavních volebních lídrů.
Zatím není jasné, jak nakonec do boje o voličské hlasy zasáhne událost, k níž došlo těsně před vánočními svátky ve východoněmeckém Magdeburku. Muž původem ze Saúdské Arábie vjel s autem na tamní vánoční trh, přitom zabil několik lidí a další dvě stovky zranil. Motivy útočníka, jehož policie po činu zadržela, byly nejasné.
Nebyl to však jediný podobný incident, který Německo v roce 2024 potkal. Stačí připomenout atentát na městské slavnosti v západoněmeckém Solingenu ze srpna 2024. Jeho původcem byl odmítnutý žadatel o azyl ze Sýrie, který měl už být dávno opustit Německo, ale úřady to nedokázaly zajistit.
Mnohé nasvědčuje tomu, že i v novém roce, po nových volbách a s novou vládou bude Německo čelit starým problémům.
Autor je editor deníku Právo
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.