Robert Schuster: Klaus Kinkel byl jedním z architektů česko-německé deklarace
Od ministrů zahraničních věcí se obvykle očekává, že budou hovořit vybroušeným diplomatickým jazykem a budou ve svých vyjádřeních spíš opatrní.
Pro Klause Kinkela, který vedl v 90. letech po dobu šesti let německou diplomacii, to rozhodně neplatilo.
Robert Schuster: Němečtí liberálové hrají o politické přežití
Tradičně bývá po volbách, ať už se konají kdekoli, upřena veškerá pozornost na volební vítěze, zatímco poražení téměř nikoho nezajímají. Dovolím si udělat výjimku a vrátit se k jedné straně, která až donedávna silně spoluovlivňovala německou politiku, ale v posledních měsících se jí příliš nedaří. Řeč bude o liberálních Svobodných demokratech (FDP).
Diplomatický slovník odložil nejednou i když se v polovině 90. let jednalo o česko-německé deklaraci, která měla přinést nový začátek do vztahů mezi oběma národy poznamenaných druhou světovou válkou.
Dne 4. března Klaus Kinkel zemřel; bylo mu 82 let.
Jeho cesta nejenom do čela diplomacie, ale obecně do německé politiky, přitom nebyla vůbec předem daná. Po vzoru svého otce chtěl být původně lékařem, nakonec ale změnil po několika semestrech obor a vystudoval práva. Již záhy ale začal pracovat na spolkovém ministerstvu vnitra, kde si ho všiml tehdejší ministr Hans-Dietrich Genscher.
Úkol vést vládní stranu
Vzpomenete si, kdy došlo k česko-německému smíření?
Česko-německé vztahy nebyly od začátku ideální. Když v roce 1918 vznikla samostatná Československá republika, staly se zhruba tři miliony Němců, zabydlených převážně v pohraničí, její trpěnou součástí. Poválečný odsun pak zasadil vzájemným vztahům těžkou ránu.
Od té doby se stal součástí politické líhně tohoto člověka, který patřil k nejvýznamnějším tvářím západoněmecké politiky 70. a 80. let. Genscherovou zásluhou bylo, že se Kinkel stal koncem 70. let šéfem německé zpravodajské služby BND - jako vůbec ředitel, který nepocházel z bezpečnostního aparátu. Po čtyřech letech se znovu vrátil do aktivní politiky a ve vládě kancléře Helmuta Kohla se stal poprvé ministrem spravedlnosti.
Kinkelova velká chvíle přišla ale v roce 1992, kdy jeho dlouholetý mentor Genscher překvapivě rezignoval a po 23 letech opustil vládu a politiku. Favoritem na místo šéfa diplomacie Kinkel tehdy nebyl, přesto ho nakonec liberálové prosadili.
Byly to velké šlépěje, do kterých musel vstoupit a zároveň se vyrovnat i s tím, že v té době již začal hrát hlavní roli v německé zahraniční politice Kohlův úřad spolkového kancléře. To bylo svého času znát i při komplikovaných jednáních o novém nastavení česko-německých vztahů.
Později Kinkel vzpomínal, jak jako ministr bojoval proti cíleným indiskrecím, které mohly způsobit, že horko-těžko dojednaný kompromis mezi Prahou s Berlínem mohl ještě na poslední chvíli ztroskotat. Nakonec patřil i Kinkel k těm politikům, kteří v roce 1997 deklaraci v Praze svým podpisem stvrdili.
Do období Kinkelova působení v čele zahraničního rezortu spadají i války na území někdejší Jugoslávie, především pak bosenská s jejími genocidami jako například ve Srebrenici. V té době se také v Německu poprvé diskutovalo, do jaké míry má být znovusjednocená země aktivní na poli zahraniční politiky a jestli je vzhledem k její nacistické minulosti přípustné, aby posílala své vojáky na zahraniční mise.
Tady byl Kinkel hodně zdrženlivý. Jako právník tělem i duší kladl vždy velký důraz na to, aby bylo případné zahraniční vojenské angažmá plně v souladu s ústavou; jako člověk, který se během druhé světové války aktivně účastnil bojů na východní frontě v Rusku odmítal, aby se Německo pouštělo do jakýchkoli vojenských dobrodružství.
Dva roky vedl Klaus Kinkel i liberální Svobodné demokraty jako jejich předseda. Nebylo to příliš šťastné období. Byly mu cizí intriky, stejně jako potřeba brát ohledy na různé vnitrostranické frakce. Nakonec udělal podobnou zkušenost jako jeho předchůdce Genscher i jeden z jeho nástupců Guido Westerwelle: Nabitý program ministra zahraničních věcí je zcela neslučitelný s úkolem vést vládní stranu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
