Vzpomenete si, kdy došlo k česko-německému smíření?

Hospodářská krize 30. let nejvíce zasáhla právě německou menšinu v příhraničních oblastech. Také proto po politickém vzestupu Adolfa Hitlera podlehla část československých Němců jeho propagandě. Ve volbách v polovině 30. let jich 60 % hlasovalo pro Sudetoněmeckou stranu Konráda Henleina usilující o autonomii Sudet a později o připojení k německé říši. Došlo k tomu v roce 1938 podepsáním Mnichovské dohody a přeměnou zbytku československého území na Protektorát.

Konec druhé světové války vyvolal mezi Čechoslováky vlnu germanofobie a v duchu představy o kolektivní vině docházelo k svévolnému vyhánění a týrání německého obyvatelstva. Později přišel i řízený odsud a zabírání movitého i nemovitého majetku, který tu zbyl po bývalých spoluobčanech.

Čtěte také

V socialistickém Československu byla tragická poválečná historie dlouhá desetiletí tabu. Teprve po listopadu 1989 znovu ožila otázka, zda a za co bychom se měli omluvit vyhnaným Němcům žijícím v minulosti na našem území. Některé vstřícné kroky učinil na začátku devadesátých let Václav Havel. Jenže zástupci Sudetoněmeckého krajanského sdružení, čili landsmanšaft, si jeho slova vyložili jako uznání viny a vznesli požadavky na odškodnění vyhnaných Němců a anulování Benešových dekretů.

V České republice vyvolávaly tyto nároky silně odmítavé reakce. Z hlediska vztahů obou států nešlo o žádné malichernosti. Ještě o mnoho let později totiž stejné požadavky komplikovaly vstup České republiky do Evropské unie.

Oficiální smíření obou zemí přinesla až Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji. Po dvou letech tvrdých diplomatických jednávání vznikl nakonec text přijatelný pro obě strany. 21. ledna 1997 přijeli do Prahy spolkový kancléř Helmut Kohl spolu s ministrem zahraničí Klausem Kinkelem, aby deklaraci slavnostně podepsali. Za českou stranu připojil svůj podpis premiér Václav Klaus a ministr zahraničních věcí Josef Zieleniec.

Bývalý německý spolkový kancléř z let 1982 až 1998 Helmut Kohl |foto: CC-BY-SA, Bundesarchiv, B 145 Bild-F054631-0013 / Engelbert Reineke

Němci se v deklaraci přihlásili k odpovědnosti za nacistickou politiku a Češi litovali excesů a křivd způsobených během vyhánění sudetských Němců. Oba státy se zavázaly, že staré ústrky už nebudou řešit novými a zavázaly se k budoucí vzájemné spolupráci.

Strany se usnesly také na zřízení Česko-německého fondu budoucnosti k odškodění obětí nacismu a finanční podpoře přeshraničních projektů. Od té doby se konají každoroční konference v rámci Česko-německého diskusního fóra. Zdá se, že deklarace skutečně přispěla k uklidnění do té doby napjatých vztahů.