Robert Schuster: Bavorský premiér, jádro a Česká republika
Bavorský premiér Markus Söder měl dlouho pověst politika, který nevystrčí paty z domu. Čili že ho to, co se děje v zahraničí, příliš nezajímá. A že když už opustí Mnichov, případně rodný Norimberk, vedou jeho cesty maximálně do Berlína. Mimo jiné i proto, aby tak podtrhl důležitost svého regionu v rámci Spolkové republiky i svou vlastní v kontextu německé politiky. Poslední měsíce ovšem překvapuje svými zahraničními cestami. Už byl mimo jiné v Číně nebo Srbsku.
O motivech jeho zahraničních návštěv se v Německu hodně spekuluje. I proto, že o bavorském premiérovi je známo, že každý jeho krok má hlubší smysl.
Šlo mu v případě Číny jenom o to zajistit odbyt pro auta, případně elektromobily vyrobené v Bavorsku? Anebo chtěl ukázat, že i on „umí zahraniční politiku“, což se může hodit v situaci, kdy by měl ambici stát se německým kancléřem?
Čtěte také
Před několika dny zavítal Söder i do Varšavy a následně do Prahy. Do Česka přijel formálně při příležitosti desátého výročí otevření bavorské kontaktní kanceláře. Její vznik v roce 2014 znamenal definitivní ukončení „politické doby ledové“ mezi Prahou a Mnichovem, která přetrvávala od začátku devadesátých let kvůli odlišnému pohledu na poválečné vyhnání Němců z Československa.
Söderova výroční návštěva ale přinesla víc než pouze záběry, jak se s českým premiérem Petrem Fialou (ODS) procházejí po vánočním trhu na Staroměstském náměstí a při tom si pochutnávají na klobáse.
Fiala se Söderem totiž podepsali memorandum o partnerství v oblasti jaderné energetiky mezi Českem a Bavorskem. Jeho podstata by se dala shrnout následovně: Bavorsko nabízí expertizu svých firem v oblasti výstavby a zajištění bezpečnosti těchto zařízení. Výměnou za to dojde k vzájemnému propojení sítí.
To byl dovolovalo jednodušší dodávky jaderné elektřiny vyrobené v Česku do Bavorska, a to i dokonce ve formě jakéhosi privilegovaného odběru proudu.
Dohoda o elektřině
Zní to logicky. Dlouhodobým problémem Německa, které sází na obnovitelné zdroje, totiž je, jak dostat elektřinu vyrobenou v obřích větrných parcích v Severním moři na jih země. Tam je soustředěna většina průmyslu. Takže jde mimo jiné i o Bavorsko.
K tomu by bylo zapotřebí vybudovat vysokokapacitní vedení. Jejich výstavba ovšem probíhá pomalu, v neposlední řadě i kvůli odporu ze strany veřejnosti.
Čtěte také
Speciálně šéf Söder si dlouhodobě stěžuje, že jeho region má málo proudu. Nejednou také tvrdil, že je za tím údajně záměr dosavadní levicové spolkové vlády v Berlíně trestat Bavorsko za jeho úspěch.
Pokud by bylo možné získat proud ze sousedního Česka, který by navíc byl stabilní a jeho objem by nezáležel na tom, zda fouká vítr, nebo svítí slunce, byla by to z pohledu bavorského premiéra cesta, jak se s tímto problémem do budoucna vypořádat.
V takovémto kontextu může připadnout česko-bavorskému memorandu i silný vnitropolitický rozměr. Söder, který je zároveň šéfem bavorských křesťanských sociálů, totiž v posledních měsících nevynechal jedinou příležitost, aby neútočil na německé Zelené a neprovokoval je. Dává hlasitě najevo, že jeho strana s nimi po únorových volbách nechce spolupracovat.
Tím dostává pod tlak lídra sesterských křesťanských demokratů Friedricha Merze, který chce po předčasných volbách sestavovat vládu. I on byl kdysi vůči Zeleným hodně kritický, s blížícím se hlasováním ale ubral na razanci. Co kdyby byli Zelení potřeba do příští vlády? Možná by kvůli tomu ochotni byli přistoupit na řadu kompromisů?
Avšak jakákoli zmínka o jaderné energetice ve vládním programu by pro ně byla nepřijatelná. Söder to ví, a proto už teď v předstihu hraje jadernou kartu na všechny způsoby.
Ale na Södera pozor. Už mnohokrát v minulosti změnil u klíčových otázek zcela zásadně svůj názor. I on už byl v minulosti odpůrcem jádra, když se to zdálo být oportunní, teď ho pro změnu zase podporuje.
Asi by nebylo úplně na škodu, abychom i my v Česku možná začali víc sledovat, co se děje na druhé straně Šumavy.
Autor je editor deníku Právo
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
