Julie Hrstková: Příprava státního rozpočtu je v plném proudu, splnění pravidel nezaručuje takřka nic
Schodek veřejných financí by měl v příštím roce dosáhnout 2,8 procenta HDP a do roku 2030 postupně klesnout na 1,3 procenta HDP. Vyplývá to z nového fiskálně-strukturálního plánu, který musí vláda ještě dostat posvěcený od Evropské komise. V každém případě platí slib ministryně financí Aleny Schillerové (ANO), že by deficit měl zůstat pod evropskou hranicí tří procent HDP. V tomto kontextu možná stojí za připomenutí, že původní plán počítal s deficitem ve výši 0,9 procenta
Stejně tak ovšem platí, že tento plán, který Komise schválila, by v reálu české politiky a ekonomiky neměl šanci. Ochotu konsolidovat politici vyjadřují především, když jsou v opozici. A ne, když mají jejich návrhy šanci projít.
Čtěte také
Rozpočet chce ministerstvo financí zveřejnit koncem srpna. Jednotlivé resorty by měly dostat předběžný návrh do konce června, v létě mají probíhat vyjednávání s ministry, kteří podle předběžných odhadů chtějí zhruba o sto miliard víc než letos.
V letošním roce je schodek naplánovaný na 310 miliard korun. Pokud by měl rozpočet zůstat v hranicích tří procent hrubého domácího produktu, nesmí rozpočet překročit 350 miliard korun, což je sice z hlediska ekonomického pohledu hodně odstrašující číslo, nicméně pro politiky je i to zcela nedostatečné.
Demografie a mezinárodní vývoj
Na rozpočtu se pracuje, jednotlivá ministerstva si chystají zbraně pro vyjednávání, respektive dostatek argumentů, proč by právě ony měly dostat víc než kdo jiný a první náznaky, kam půjdou peníze v příštím roce, začínají nabývat konkrétních čísel už teď.
Čtěte také
Co se tedy dá od rozpočtu očekávat? Začněme největší položkou, a to důchody. Od příštího roku se mění valorizační vzorec (větší roli hraje růst reálných mezd) a změnila se také věková valorizace. Důvodová zpráva mluvila o dodatečných nákladech na rozpočet v maximální výši sedmi miliard nad rámec čisté inflace.
Ekonomická situace se ovšem mění – inflace zůstává nízká, ekonomika zpomaluje jen velmi mírně, podstatně rychleji ovšem rostou mzdy. Což potěší penzisty, nicméně vyvolá další tlak na miliardy z rozpočtu.
Resort zdravotnictví už oznámil, kolik chce navíc a vláda mu schválila navýšení platby za státní pojištěnce v příštím roce o 24 miliard korun.
Čtěte také
Další je ministerstvo kultury, jehož rozpočet byl ve srovnání s ostatními hodně chudý. Vzhledem k plánovanému zrušení poplatků pro televizi a rozhlas, by měli ministři najít dodatečných cca 10 miliard. Skeptik by řekl, že se tato částka ani v rozpočtu nikde jen tak neválí.
Samostatnou kapitolou je obsluha dluhu. Permanentní nárůst deficitu v kombinaci s hrozbou guvernéra České národní banky, že nebude váhat se zvýšením úrokových sazeb, dává jistotu, že dluhová služba bude čím dál dražší. Limit sto miliard za úroky byl překonán, nový žádné meze nemá.
Pak je tu plánované superministerstvo hospodářství, které vznikne transformací Ministerstva průmyslu a obchodu a sloučením dalších agend. Slib, že změna nepřinese žádné velké výdaje, lze brát vážně do prvního vyjednávání o rozpočtu na rok 2027.
Čtěte také
Opominout nelze ani plány vlády, kterými chce zaručit hospodářský růst, aby měla dost peněz na rozdávání. Takže se chystají nové investice, digitalizace veřejné správy a boj s šedou ekonomikou, tedy hlavně EET v nové verzi.
V plánu je také dostavba jaderné elektrárny Dukovany za stamiliardy, ale ty se do rozpočtu rozhodnutím ministryně vůbec nedostanou.
Rozpočet vždy odrážel preference politiků a jejich sklony k úsporám, které jen málokdy byly zcela dobrovolné. Až v posledních letech ovšem došlo k tomu, že se skutečně naplňuje Haškova věta o tom, že je jednoduché si půjčovat, když je od koho. A nemá cenu to řešit.
V kontextu dnešního vývoje je jedno, zda má deficit 320, nebo 350 miliard korun, když tu není absolutně žádná představa, jak chce vláda reagovat na nejdůležitější výzvy budoucnosti, kterými jsou demografie a mezinárodní vývoj.
Jediné, co je jasné, že kdyby bylo Česko skutečně donuceno ke konsolidaci veřejných financí, bude to bolet víc, než si kdo nyní umí představit.
Autorka je komentátorka Hospodářských novin
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
