Robert Břešťan: Cesta kolem světa vede do Řecka

Předvolební čas zkrátka přeje velkým vizím, idejím o tom, jak by vše mělo vypadat a přesným představám, jak to udělat. Stačí jen maličkost - zvolte mě a moji stranu, my už to nějak zařídíme...

A tak se od politiků zprava i zleva dozvídáme, že nejlepší recept na předražené a korupcí protkané veřejné zakázky spočívá přeci v transparentnosti, česky průhlednosti. Veřejné tendry přece mají být všechny na internetu. Tak proč tam tedy nejsou už pět let?

Nebo jiný sympaticky jednoduchý nápad - losování členů výběrových komisí až těsně před otevíráním obálek. Zatím to nešlo, zainteresovaným kmotrům by se to totiž asi moc nelíbilo. Že by se po volbách už nechali přemluvit?

Korupci je nutno potírat, třeba i za použití agenta provokatéra, nabízejí strany svá další řešení. Škoda jen, že žádný opravdu velký korupční případ se v České republice nepodařilo dotáhnout do konce - důsledně vyšetřit a odsoudit.

Báječných nápadů najdeme v politických programech opravdu na rozdávání. A tak čteme a slyšíme, že je nutné: … vytvářet podmínky, snižovat byrokracii, být solidární, ale neplýtvat, podporovat vědu a školství, nebát se a nekrást a tak vůbec...

Ti, kteří dnes vrší sliby, výroky a rozhodné vize, povětšinou v parlamentu či dokonce přímo ve vládě strávili významnou část svého nejen politické života. Měli by tak mnohem víc skládat účty
z minulého vábení, než rozhazovat sliby nové.

Tak už to ale prostě před volbami chodí. Tentokrát se politici vzácně shodují na pojmenování některých zásadních problémů. Ne, že by byly nové a překvapující, jen se o nich nějak víc mluví, lidem víc vadí a i mezinárodní situace už je taková: korupce, nemocné veřejné finance, financování důchodů, státní dluh... Dokáže se ale politická scéna shodnout na jejich řešení?

Bude to důležitější, než kdykoli předtím. Asi poprvé se totiž v českých volbách nebojuje jen o přízeň voličů, ale také o přízeň zahraničních investorů.

Na výsledky voleb, rychlé složení nové vlády a návrhy na ozdravení veřejných financí a razanci úsporných opatření nebudou čekat jen ti, kdo se tu zajímají o dění kolem sebe, ale třeba i světové ratingové agentury.

I Česko se může vydat řeckou, případně španělskou či portugalskou cestou. Snáze, než si řada lidí myslí. Ať už se po zeměkouli vydáme pořád doprava, či pořád doleva, do Řecka můžeme dojít z obou stran.

I když je tedy ochota ke kompromisům v Česku tradičně nízká, nezbývá než doufat, že některé okolnosti jsou už natolik silné a pro společnost frustrující, že se i čeští politici dokážou na zásadních problémech a jejich řešeních shodnout. Bez ohledu na to, kdo vejde do „Strakovky" tak populárním hlavním vchodem.

Autor je šéfredaktor ČRo Rádia Česko