Řetězce nám diktují ceny a zdražují víc, než musí, tvrdí prezident Agrární komory
Ceny potravin v Česku v poslední době rostou rychleji než inflace. Kdo za zdražování může? Zemědělci, potravináři a obchodníci se obviňují navzájem. „Ceny jsou nám diktovány. Jediný, kdo může určovat cenu směrem k nám, tedy výkupní ceny, a potom směrem ke spotřebiteli, jsou obchodní řetězce,“ tvrdí prezident Agrární komory Jan Doležal.
Jako příklad dává výkupní ceny ovoce a konkrétně jablek, které byly v roce 2022 dokonce nižší než o rok dříve, přestože náklady na pěstování vzrostly. Hrozilo dokonce, že se některé sady ani nesklidí, někde proto zákazníkům nabídli i samosběr. „10 procent sadů nám meziročně zmizelo. To je velmi alarmující číslo,“ upozorňuje Doležal.
Čtěte také
Ohrazuje se proti tomu, aby se o zemědělcích mluvilo jako o vinících zdražování potravin, a vyzývá k tomu, aby se obchodní řetězce začaly k dodavatelům chovat férově. „Máme k tomu nástroje, ty ale nejsou využívány. Stejně jako nástroje na ochranu spotřebitele, třeba zákon o cenách nebo celkově Úřad na ochranu hospodářské soutěže,“ dodává.
„Jako zemědělci jsme museli některé věci dodávat trošku dráže, protože jsme do cen museli promítnout vyšší náklady, ale spotřebitelům jsou pak prodávány s ještě vyšší obchodní přirážkou,“ uvádí s tím, že zatímco ceny zemědělců a zpracovatelů eviduje Český statický úřad, výkupní ceny řetězců prý známé nejsou.
Podle Doležala může jít o nekalou obchodní praktiku, kdy řetězce prodávají některé zboží levněji, než ho nakoupily, aby nalákaly zákazníky, kteří si koupí i zboží s větší přirážkou, typicky ovoce, zeleninu nebo brambory.
Nemůžeme dělat charitu vůči řetězcům, ze dvora ale často prodáváme levněji než oni.
„A co se stane českému dodavateli? Je z pultu vytlačen. Je mu řečeno, že to tvoje máslo se neprodává, protože je pro spotřebitele příliš drahé. Budeš nám ho muset dodat za nižší cenu. Evropská unie s tím už jako s nekalou obchodní praktikou počítá,“ doplňuje.
Kdo může za drahý cukr?
Na ministerstvu zemědělství se v pondělí mají sejít zástupci zemědělců, potravinářů a obchodníků, aby jednali o tom, kdo může za dvojnásobné zdražení cukru. „Cukrovou řepu jsme prodávali meziročně dokonce o 17 procent levněji,“ vysvětluje s tím, že cukrovary sice zohlednily vyšší náklady na energie, přesto se ale cena pro řetězce příliš nezvýšila, ty ovšem cukr prodávaly za výrazně vyšší cenu, než bylo nutné.
Čtěte také
„Úkolem každého podnikatele je dosáhnout zisku, i zemědělská družstva mají odpovědnost vůči akcionářům a členům. Nemůžeme dělat charitu vůči řetězcům, ze dvora ale často prodáváme levněji než řetězce,“ zdůrazňuje Doležal, že přímý prodej tvoří jen asi 15 procent trhu.
Část zemědělců se snaží svou produkci vyvážet, například mléko do Německa. Nutí je k tomu dlouhodobě velmi nízké výkupní ceny. „Je to tržní záležitost. Ještě v minulém roce jsme prodávali za stejných devět korun jako v roce 2007. To je naprosto bezprecedentní situace, aby někdo 15 let prodával za stejnou cenu,“ podotýká.
Přestože ale němečtí zpracovatelé vykupují za vyšší ceny, zboží v obchodech bývá levnější než v Česku. „Stejnou otázku klademe zástupcům našich supermarketů. Samozřejmě ale v Německu jsou vyšší dotace pro zemědělské prvovýrobce, kteří často jsou i vlastníky mlékáren. Loni také byly v Německu vyplaceny obrovské kompenzace a také zastropovaná cena energií je u nás pětkrát vyšší, než byla před dvěma lety. To platí pro cukr i pro mléko,“ popisuje Doležal.
Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.
Související
-
Julie Hrstková: Skryté hrozby inflace
S napětím očekávaná lednová inflace ani nešokovala. Oproti prosinci sice ceny poskočily o šest procent, důvodem byly ale statistické hrátky kvůli ukončení úsporného tarifu.
-
Ekonom Marek: Pokud se inflace do roka zastaví na jiné hodnotě než dvě procenta, prohráli jsme
Bankovní rada ČNB ponechala ve čtvrtek úrokovou sazbu na sedmi procentech. „Z hlediska podnikatelů je nezvyšování sazeb dobrou zprávou,“ míní Minčič z Hospodářské komory.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.