Renesance na Tibeře a Vltavě: vila Farnesina a Královský letohrádek
Římská vila Farnesina, vystavěná na počátku 16. století sienským bankéřem Agostinem Chigim a v roce 1579 zakoupená kardinálem Alessandrem Farnesem, představuje vrcholnou formu renesanční architektury a malby.
V polovině téhož století vznikne v pražské Královské zahradě elegantní letohrádek. Zadavatelem jedné z prvních zaalpských renesančních staveb je český a uherský král, římský císař Ferdinand I. Habsburský. Kromě antické inspirace obě stavby spojuje i způsob jejich užívání. Jsou symbolem nového věku, odpočinku, zábavy a potěšení.
Renesance se zrodila v městských státech Toskánska a přes ostatní italské kraje se rozšířila po celé Evropě. Renesanční papežové Alexandr VI., Julius II. a Lev X. ve své ctižádosti proměnili Řím v metropoli, kde se setkali nejlepší učenci a umělci své doby, často přicházející právě z Toskánska. Středověké chápání světa a lidská pokora byly nahrazeny optimismem a vírou ve schopnosti i možnosti člověka.
Neopakovatelná umělecká díla by nevznikla bez humanistické filozofie a objevení antických spisů, stejně jako bez plných pokladnic nejbohatších mužů renesance. Byli to především bankéři, signorové vládnoucích rodů městských států, šlechtici a panovníci, papežové a kardinálové, kteří zadávali zakázky na budování svých dvorů a jejich výzdobu.
Příběhy o lásce
Vztah mezi bankéři a jejich papeži byl velmi blízký, v mnoha případech až přátelský. Jako u papežského pokladníka, bankéře z toskánské Sieny, Agostina Chigiho a papeže Julia II. Petrův náměstek nechal od Bramanteho připravit nový urbanistický plán rozvoje Říma a jeden z pozemků u řeky Tibery v ulici via della Lungara prodal Chigimu. Tak vznikla vila Farnesina, její fresky i exotická zahrada.
Pro spisovatelku Janu Máchalovou je příběh této vily příběhem bankéřovy nešťastné lásky ke krásné a nadané kurtizáně Imperii, která v roce 1512 jako šestadvacetiletá ukončila svůj život sebevraždou. Byla to láska neopětovaná a její úskalí jsou vyobrazena na freskách v lodžii nymfy Galatey.
Také lodžie Amora a Psýché je dekorována úchvatnými freskami. Byla původně otevřená do zahrady a tvořila hlavní vstup do vily. Tento starověký mýtus literárně proslavil zejména Lucius Apuleius ve svém díle Zlatý osel a na stěnách vily ztvárnil Raffael se svými žáky. Na rozdíl od nešťastné lásky Galatey, má tato šťastný konec v podobě svatby mezi bohy na samotném Olympu.
Bujaré večírky ve Farnesině za přítomnosti církevních otců a jejich společnic končily podle některých dobových pramenů v zahradě házením stříbrného a zlatého nádobí do řeky. Jiní jazykové ovšem tvrdí, že ve vodě byly instalovány záchytné sítě, nádobí při úklidu zase vyloveno a uloženo na své místo ve vile. Zřejmě ani jeden z nejbohatších finančníků Říma si tak okázalou rozmařilost nedovolil.
Příběh o symbolice Zlatého věku
Ve druhé části pořadu se odvíjí příběh Královského letohrádku, jehož stavba začala v roce 1538 příchodem vlašského stavitele Paola della Stelly do Prahy. V komplexu Pražského hradu jde o naprosto odlišnou architekturu, v přízemí tvořenou elegantní otevřenou lodžií. Stavebník se mohl inspirovat renesanční vilou Poggio a Caiano u Florencie, kterou koncem 15. století zadal k výstavbě Lorenzo de´Medici, řečený Il Magnifico.
Zatímco Pražský hrad představuje panovnickou autoritu, letohrádek měl symbolizovat příchod nového Zlatého věku, měl být architektonickým vyjádřením politického programu Ferdinanda I. Habsburského.
Život se měl nadále odehrávat v míru, světských radovánkách, potěšení a zábavě. Víme, že roce 1558 sledovali velmožové z prvního patra Královského letohrádku Ferdinandův příjezd do Prahy coby římského císaře.
Královský letohrádek je také někdy nazýván letohrádkem královny Anny. Císařova choť sice často pobývala v Praze, ale není nijak historicky doloženo, že by se významně zasazovala o blaho národa českého, jak uvedli později někteří pisatelé.
Anna Jagellonská dala svému muži nejen patnáct potomků, ale přinesla mu také titul českého a uherského krále.
Architektonické pojetí přízemního podlaží, mimořádná sochařská výzdoba letohrádku i samotné umístění stavby vytváří jednu ze stavebních dominant Prahy.
Kromě klasických motivů z Ovidiových Proměn se na fasádě promítají i časté reliéfy zobrazení Zlatého rouna na prestižním řádu Habsburské dynastie.
Antika se zde viditelně propojila se středoevropskou renesancí i tradicemi panovnického dvora.
V pořadu Historie Plus účinkují spisovatelka Jana Máchalová, historik architektury Ivan Prokop Muchka z Akademie věd a sochař Petr Váňa.
Tento pořad si můžete poslechnout v sobotu 8. srpna ve 21:10 na stanici Český rozhlas Plus.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
