Rázovitost je klišé. Ostrava má hodně co nabídnout, kvůli ovzduší ale lidé odcházejí, míní geolog Lenart

Babiš podle něj v Ostravě zvítězil zejména na velkých sídlištích, která vznikala v důsledku rozvoje těžkého průmyslu a těžby černého uhlí. „Když ta sídliště postavili, tedy v 50. až 70. letech, tak byla velmi moderní. Fungovaly tam vodovody, zatímco ve starých částech města byly staré dělnické kolonie bez kanalizace a elektřiny,“ vysvětluje.

Čtěte také

Jsme Rozděleni klimatem? Na problému se shodujeme, ale pořád je to pro nás abstraktní, říká spoluautor výzkumu Buchtík

Kdo tehdy chtěl žít moderně, stěhoval se na sídliště – dnes se to ovšem obrací a naopak sídliště začínají být nemoderní a zastaralá. „Historické jádro města a staré dělnické kolonie začínají být velmi jiné, je to tam takové rodinné bydlení. Na sídlištích jsou obyvatelé sociálně slabší, je tam hodně drog a podobně,“ dodává.

Zde i v dalších postindustriálních oblastech, jako je Mostecko, Chebsko nebo Karvinsko, se prý projevují podobné jevy jako v částech bývalých Sudet, které nejsou turisticky atraktivní.

„Žijí tam lidé vykořenění z toho prostředí, k té krajině nemají vztah. A mladí a ambiciózní lidé se ve velkém stěhují pryč. Pořád přemýšlím, kdo se může rozhodnout žít na Karvinsku, protože tam jsou obrovské sociální problémy, zdevastovaná příroda a málo příležitostí se realizovat,“ uvádí Lenart s tím, že část obyvatel přesto stále cítí nostalgii po těžbě uhlí.

Nazval bych to naučenou bezmocí, veřejnost je decimována tím, že to znečištěné ovzduší je vlastně normální.

Klišé o rázovitém regionu je tak prý těžké vykořenit i proto, že část lidí je na to svým způsobem hrdá. „Na to, že mají hornictví jakoby v duši, i když už se tady 30 let netěží. A změna myšlení se realizuje hrozně těžko,“ konstatuje.

Ostrava – město přírody

Jedním z hlavních důvodů, proč se lidé z Ostravska stěhují pryč, je podle průzkumů špatná kvalita ovzduší, a to nejen v okolí průmyslových podniků, ale i některých chudších čtvrtí, kde se topí nekvalitními palivy.

Čtěte také

Česko v mitigacích zaspalo. Možná nestihne odejít od uhlí, pomalu buduje obnovitelné zdroje

„To by se primárně mělo řešit, bohužel leckteří lokální politici na to rezignovali, protože je to příliš obtížné,“ kritizuje Lenart – představitelé průmyslových podniků totiž historicky ovlivňují řízení města a politici s nimi musí být zadobře.

Problémem je pak prý i to, že veřejnost je v postindustriálních regionech málo aktivní. „Je zde nízký počet spolků a malá účast u voleb. A když už založí nějaký spolek, který se snaží bojovat za lepší ovzduší, tak po pár letech boje končí zcela vyčerpaní. Máme tu několik případů, kdy na ně byl vyvíjen velký tlak,“ dodává Lenart.

„Nazval bych to naučenou bezmocí, veřejnost je decimována tím, že to znečištěné ovzduší je vlastně normální. Že se mnohonásobně zlepšilo, a tím pádem to stačí. To je pravda, ale stále patří k nejhorším v Evropské unii,“ podotýká.

Zároveň ale zdůrazňuje, že Ostrava je v mnoha ohledech zcela běžným městem s výbornou dostupností služeb, divadly a kulturou i zajímavou přírodou, které ovšem není dostatečně zpřístupněna a mnoho lidí o ní neví.

„Po skončení těžby vznikly obrovské plochy postindustriálních pozemků, různé výsypky, haldy nebo kotliny, kde jsou nádherná jezera. Postindustriální divočina se vyvíjí zcela přirozeným způsobem, jsou to skoro až pralesy a bažiny s vysokou biodiverzitou. Do budoucna by to mohlo být lákadlem i pro turisty,“ věří organizátor vlastivědného festivalu Pestré vrstvy.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.