Rathův bič na zákonodárce

Komunistům a zeleným se plán nelíbí, neodmítli ho ovšem a není divu. Lid si přeje přímou volbu prezidenta a když přímá volba zatím nejde prosadit, chce být u toho alespoň tím, že může kontrolovat hlasování svých zastupitelů.

Jednoznačně proti je jenom ODS, jde ovšem o zdaleka nejsilnější stranu. Také proto je třeba připustit, že i v této chvíli má veřejná volba malou šanci.

Všichni zákonodárci navíc nemají zájem na tom, aby se jim veřejnost dívala na prsty. Proč by se omezovali, i kdyby jim to náhodou vedení jejich stran doporučovalo? Nechuť nejlépe ilustruje lidovecký senátor Karel Barták, který dokonce prohlásil, že by při veřejné volbě opustil sál a vůbec nehlasoval.

Přesto je karta na stole a hraje se s ní. To umožňuje také věcnou diskusi, jestli je lepší volit tajně, nebo veřejně. Pokud necháme stranou dramatické výkřiky o tom, že pouze tajná volba zajišťuje demokracii, stačí konstatovat, že v stávající Evropě se prezidenti při nepřímé volbě skutečně volí tajně.

Platí to v Německu, Itálii i v Maďarsku. Tento zvyk je zřejmě pozůstatkem dávných parlamentů, které bojovaly o moc ve státě s panovníkem. Tajné hlasování chránilo členy parlamentu před krutou pomstou krále, vévody či jiného zeměpána. Dnes není důvod bát se násilných činů prezidenta, ať bude zvolen Klaus, nebo Švejnar.

Zvyk je tedy proti Rathovi, ten má však pro veřejnou volbu argument, který je obecně přijímán. Protože poslanci hlasují tajně, mohou se svými hlasy obchodovat a hlasovat pro kandidáta konkurenční strany. Objevují se mnohé spekulace, důkazy chybí, ale zkušenost říká, že se všechny pověstí potvrdí, až přijde čas. Je tedy na čase tajnou volbu zrušit. Příznivci tajné volby ovšem mohou použít - a také ho používají - značně cynický protiargument: obchodování s hlasy se nám nemusí líbit, ale pouze díky obchodům s hlasy a tím také pouze díky tajné volbě může být prezident zvolen.

Tento argument vychází ze zkušenosti, která se neomezuje jen na Českou republiku. Jak upozornil politolog Josef Mlejnek, v Evropě je prezident volen nepřímo v devíti zemích. Ve všech případech s tím je problém. I když nepřímo volený prezident nemá velké pravomoci, snaží se ústavní systémy zajistit, aby byl zvolen co nejvíc reprezentativně. Buď tím, že ho musí zvolit třeba dvoutřetinová většina zákonodárců, anebo jsou parlamenty doplňovány voliteli z regionů, případně se na prezidentovi musí shodnout víc komor. Je to předsudek, který dává prezidentovi jakousi "prezidentskou" legitimitu, obvykle však volbu hodně komplikuje.

Totéž zažívají Češi a řeší to zatím značně nedůstojně - již zmíněnými obchody s hlasy poslanců. Dodejme, že nic podobného není k vidění v Itálii, Maďarsku ani v Německu a že tedy jde o jakousi evropskou ostudu.

Politolog Mlejnek doporučuje netradiční, ale lepší řešení. Dává za vzor Moldavsko, které zavedlo opatření zajišťující bezproblémovou volbu. Pokud tamní parlament prezidenta nezvolí třípětinovou většinou ani napodruhé, dosavadní prezident sněmovnu rozpustí a vyhlásí nové volby. Ještě se nestalo, že by tak musel učinit.

Může být Rathův návrh rovněž jakýmsi "moldavským" bičem na české poslance, velmi pravděpodobně propadlé politické korupci? Představme si, jak by to mohlo fungovat.

Zřejmě by všichni občanští demokraté volili Klause, sociální demokraté, zelení a klub liberálních senátorů by dal hlasy Švejnarovi. Pak by se bojovalo o hlasy lidovců a komunistů, kteří jsou zatím nerozhodní. Všechno by mělo víceméně důstojný průběh.

Námitka zní, že by se tímto způsobem prezident vůbec zvolit nemusel. Kdyby několik poslanců odevzdalo prázdné lístky, nemusel by ani jeden kandidát dostat potřebnou většinu v prvním, druhém, ale ani ve třetím kole, kdy už hlasují obě sněmovny dohromady.

Námitka ovšem není příliš přesvědčivá. Možné by to samozřejmě bylo, málokdo by si ale troufl vypadat před veřejností jako očividný kazisvět prezidentské volby.

Rathův bič je tedy použitelný. Ovšem zároveň je velmi pravděpodobné, že ho poslanci i senátoři odmítnou, jako odmítají omezování své imunity, diet a dalších výhod.

Přesto návrh sehraje pozitivní roli. Celý parlament bude pod tlakem, aby volba proběhla co nejvíc důstojně. Pokud bude zřejmé, že prezident vděčí za své křeslo pokoutním a neprůhledným obchodům s hlasy, odnese si i z letošní volby parlament notnou ostudu, část z ní pošpiní i hermelínový plášť nového prezidenta.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .