Radko Kubičko: Slovenská vláda v nedohlednu

7. březen 2016
Slovenský premiér a předseda strany Smer-sociální demokracie Robert Fico na tiskové konferenci ve volebním štábu

Vypadalo to jako jasný příběh. Slovenský premiér Robert Fico a jeho strana Smer – sociální demokracie vládli čtyři roky zcela samostatně, bez koaličních partnerů.

Ekonomice se dařilo, opoziční strany se nedokázaly vzpamatovat z rozkladu a migrační krize se jevila jako další příležitost představit se jako nekompromisní ochránce Slovenské republiky před triky Bruselu.

Absolutní vláda a odpovědnost s sebou nesly i skandály a předpokládaný pokles obliby, tu však sliboval vyrovnat comeback Slovenské národní strany, se kterou už Fico vládl.

Po dlouhé sobotně nedělní volební noci je vše jinak. Geniální volební stratég a stále ještě nejschopnější slovenský politik Robert Fico tentokrát neodhadl nálady voličů a ztratil skoro šestnáct procentních bodů. Vzhledem k úspěchu dalších menších stran je to pro něj ještě horší, nakolik propadlo méně hlasů, které by se daly přerozdělit. Nezabrala ani sázka na zdánlivě spolehlivou uprchlickou kartu.

Jeho výsledek je přesto neobyčejný. Po čtyřech letech bezkoaličního vládnutí je vítězství jasné, druhý na pásce nemá ani polovinu zisku Smeru. Jenže Fico byl vždy politikem válcujícím ostatní a na tom vytvořil svou politickou figuru. To vychází, když má strana absolutní většinu, nebo se k ní blíží.

Čtěte také

Jenže teď je situace jiná a Fico žádného partnera, kromě znovuzrozené SNS, nemá. Představa vzniku vlády pod jeho vedením, byť jako vítěz má jistě právo se o to pokusit, je skoro z říše neuskutečnitelných snů.

Volební vítěz to měl na Slovensku vždy těžké. Vladimír Mečiar v roce 1998 a sám Robert Fico v roce 2010 vyhráli volby, ale spojená opozice jim zabránila vládu sestavit a učinila tak sama. Do svého čela postavila jasné lídry, v prvním případě Mikuláše Dzurindu a ve druhém Ivetu Radičovou, které respektovala veřejnost i celá opozice.

V obou případech to nakonec skončilo trapným fiaskem a bolestným rozpadem vlády, které umožnily nástup právě Fica, před čtyřmi lety dokonce s absolutní většinou. Ale za těch skoro deset let vlády spojené pravice se jí přece jen mnohé z programu zdařilo, například četné reformy a zavedení eura. To si ani původně kritický Fico nedovolil zrušit.

Nyní ale pravice jasného lídra, jasnou většinu, ani nějakou představu, jak dál, nemá. Richard Sulík, lídr Svobody a solidarity, ten druhý na pásce, je na tom se schopností vládu sestavit ještě hůře než Robert Fico.

Čtěte také

A to vše tváří v tvář fatálním problémům slovenské společnosti (jako je krize zdravotnictví, školství, míra korupce) i nadcházejícímu předsednictví Slovenska v Evropské unii.

Razantní nástup nesystémových stran a dokonce hrozivě radikálního uskupení Mariana Kotleby, netajícího se svými sympatiemi k historickému slovenskému klerofašismu, je pak už jen průvodním znakem rýsující se slovenské politické nestability.

Analytikové za této situace připouštějí, kromě předčasných voleb, snad jen nějakou formu vlády široké národní koalice nebo úřednické vlády. Hlavní odpovědnost má přitom stále dosavadní premiér a vítěz voleb Robert Fico. Nastává tak zásadní chvíle jeho politické kariéry, která je lemována jak úspěchy, tak fatálními selháními.

Další možnost budou mít politikové, kteří toho zatím předvedli ještě méně. Snad jen Richard Sulík při svém sympatickém zásadovém postoji při odmítnutí pomoci Řecku další půjčkou, který ale měl za následek pád vlády pravice.

Co bude teď? Slovenským politikům není co závidět. Převážit by měla státnická odpovědnost, jenže skutečných státníků není po hektickém volebním víkendu k dispozici právě mnoho.

Spustit audio
  • Aktuální dění
  • Rozhovor