Všichni občané by měli vědět, že tady byl pokus zakázat komunisty. A Havel byl pro, zdůrazňuje Kocáb
V pondělí by Václavu Havlovi bylo 90 let. Nebyl to je politik z pietního rámce, ale také člověk, který dělal riskantní rozhodnutí a mohl se i mýlit, zdůrazňuje hudebník, bývalý politik a Havlův přítel Michael Kocáb. Rozpor mezi živým Havlem a jeho pomníkem podle něj dokáže ukázat jen člověk, který mu byl velmi blízký. „Hledají se důvody, v čem se zpronevěřil, i když on byl osobou poměrně mírumilovnou a přívětivou,“ podivuje se v Osobnosti Plus.
Kocáb soudí, že se na odkaz Václava Havla lidé koukají ze dvou úhlů. „Jak odchází do minulosti významný státník, ať už si připomínáme třeba Tomáše G. Masaryka nebo Havla, ty komunistické nebudu jmenovat, tak roste určité skupině jeho gloriola a začíná být nekriticky zbožňován,“ uznává hudebník.
Čtěte také
„Takové to zbožňování tatíčka Masaryka, tatíčka Havla, to tady je. A potom u těch lidí, kteří jsou vůči němu velmi přátelští nebo ho obdivují, potom odpadají jeho lidské vlastnosti,“ připomíná a zdůrazňuje, že Havlovy lidské vlastnosti mu byly sympatické, i když znal jeho různé chyby.
Z jeho pohledu pak existuje druhá skupina, která Havla a jeho odkaz začíná pomlouvat a dehonestovat.
„To už se dělo Masarykovi. Ono to tak úplně známé není, ale Masaryk byl zhruba rok po smrti ještě oslavován, ale pak začaly, zejména s nástupem protektorátu, první těžké dehonestace, které trvaly přes celé období, potom i do normalizace, komunismu. Prý střílel do dělníků a tak dále,“ připomíná Kocáb.
U Václava Havla k takové dehonestaci zatím podle něj nedochází. „Skloňuje se tam ale například humanitární válka v bývalé Jugoslávii nebo amnestie vězňů. Hledají se důvody, v čem se zpronevěřil, i když on byl osobou poměrně mírumilovnou a přívětivou,“ ujišťuje.
Čtěte také
Jak Havlův postoj k bývalé Jugoslávii, tak amnestie z počátku 90. let jsou stále předmětem debaty. Kocáb byl jako prezidentův blízký externí poradce u těchto rozhodnutí Havlovi nablízku.
„Znal jsem jeho názory. Amnestie byl první krok, který byl kritizovaný už za jeho života. Jenže ta vycházela právě z té Havlovy povahy. On byl přívětivý k lidem a měl tak hlubokou nedůvěru k bývalému socialistickému režimu, že říkal: mi přece opravdu nedokážeme rozlišit, kdo je tam z politických důvodů, komu se jenom přišpendlil nějaký kriminální čin. Musíme za tím udělat velkou tlustou čáru a propustit je,“ vypráví Michael Kocáb.
Vypořádat se s minulým režimem
Havlovi se vytýká, že se nezasadil o to, aby se stát distancoval od komunistického režimu. „To je to, co nám nejvíce vyčítají,“ připouští Kocáb a parafrázuje výtky od části veřejnosti:
Čtěte také
„Vy jste to všechno udělali jako docela dobře, pak teda až ta privatizace byla špatná. Všechno jste udělali dobře, ale to nejdůležitější, to jste neudělali. Vy jste se snad s těmi komunisty domluvili, že je nebudete trestat.“
Tak to ale nebylo, vybavuje si někdejší Havlův poradce: „Václav se stává na konci roku 1989 prezidentem. Už v lednu 1990 jsem přišel za Jirkou Křižanem, což byl tehdy jeho nejbližší člověk a říkal jsem mu: ‚Jirko, to necháme opravdu ty komunisty jen tak, jako že se nic nestalo. To opravdu si nemyslíme, že to byla obdobně zrůdná moc jako nacisti. To si to nemyslíme, to tady bude OK. Němci se s tím vypořádali.‘ Jirka Křižan byl zapřisáhlý antikomunista a já tedy také.“
Kocáb připomíná, že tehdy, na začátku Havlova prvního funkčního období, za ním šel s Křižanem. Chtěli mu připomenout, že se má tato otázka řešit.
Čtěte také
„Vašek svolal schůzi na Pražský hrad. Tam se sešlo celé vedení sametové revoluce – ona ještě dobíhala v tu dobu, bylo to za námi, ale ještě dobíhala – a Vašek tam předestřel, že by měla být komunistická strana zakázaná a postavená úplně mimo,“ říká s tím, že Havel s jeho návrhem souhlasil.
Účastníci schůzky se ale postavili proti. „Teď se mi to bude těžko říkat, protože to jsou naši přátelé. Jsem na rozpacích, jestli je jmenovat. Můžu zmínit Zdeňka Jičínského, ten by se za to asi nestyděl. ‚Václave, to by se mělo hluboce promyslet, to by znamenalo právní diskontinuitu, přestaly by platit mezinárodní smlouvy...‘ A mezitím přišel rozpad státu,“ shrnuje Kocáb a dodává:
„Nakonec jsme to neudělali. Ale všichni naši občané by měli vědět, že ten pokus, úplně vážný pokus, tady byl.“
Kdy je čas na občanskou neposlušnost? Poslechněte si celou Osobnost Plus. Ptá se Barbora Tachecí.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.




