Radko Kubičko: Hypotéky ekonomické i politické
Není snad asi nic ekonomičtějšího než bankovní úvěry, bez kterých se neobejde žádná ekonomika. A úvěry hypoteční jsou dlouhodobé a složité, takže je různí experti obsáhle komentují. Když proto Česká národní banka lehce zvýšila jejich dostupnost zrušením jednoho limitu, spustila se diskuse, co to bude znamenat.
A panovala spíše shoda, že to nemusí znamenat skoro nic, většina potenciálních zájemců na bydlení stále stejně nedosáhne.
Čtěte také
Je zde mnoho faktorů, platí další omezující pravidla, například kolik musí mít žadatel vlastních prostředků. A zásadní samozřejmě je úroková sazba, která se odvíjí od té základní, stanovené centrální bankou. A ekonomové by mohli přijít s velkým množstvím různých odborných analýz, z nichž mnohé by byly velmi renomované.
Jenže je tu jeden základní faktor politický. Hypoteční úvěry velmi úzce souvisejí s dostupností bydlení v České republice, jejich zavedení a daňové zvýhodnění bylo kdysi hlavní nadějí na vyřešení bytové krize, do které zemi přivedl komunistický režim.
Faktor nespokojenosti
Ten také dobře věděl, že bydlení je základní lidská potřeba a svým způsobem i jisté právo občana v ekonomicky vyspělé společnosti. Bydlení bylo proto v regulované ekonomice extrémně levné, nakolik to režim řešil nejprve krádeží činžovních domů jejich majitelům a později státní výstavbou ne moc kvalitních panelových sídlišť.
Čtěte také
Výsledkem bylo chátrání bytů, a nakonec jejich totální nedostatek. To byl jeden z významných faktorů nespokojenosti na konci 80. let minulého století, která vedla k sametové revoluci.
Jako by se nyní šlo stejnou cestou. Dostupnost bydlení je v České republice na nejnižší úrovni v rámci zemí Evropské unie a v zásadě se dá říci, že dnes bydlí jen ti, kdo už bydlí, možnosti mladých lidí získat byt jsou nulové. Pokud ho tedy nezdědí po rodičích či prarodičích.
A to právě proto, že nedostupné jsou jak hypotéky, tak komerční nájmy. Sociálních bytů je málo, obce své byty většinou ještě v dobách regulovaného nájemného privatizovaly. Větší rozvoj bydlení družstevního je sice slibován, ale také moc nefunguje. Velká část bytů je využívána jako investiční nástroj, když jejich ceny stále rostou, ani se je nevyplatí pronajímat.
Čtěte také
Ministerstvo pro místní rozvoj pod vedením sympatického piráta Ivana Bartoše slibuje sice různé podpůrné programy, ale finančních prostředků na to má žalostně málo. A to Piráti byli dříve podezíráni ze sympatií k radikálním řešením bytových krizí, jak je občas vidíme ve světě, jako je zdanění, či přímo vyvlastnění neobsazených budov, stanovení nadměrných metrů nebo obnova státní výstavby.
Jsou to řešení jistě krátkodobě velmi účinná, ale nakonec se stejně ukáže, že nejlepší je normální tržní cesta. Vláda, zvláště ta pravicová, těžko může trh nějak určovat a centrální banka se svými sazbami musí být samozřejmě nezávislá. Může ale hodně udělat pro jeho nastartování, když nefunguje dobře. Hypotéky jsou zjevně nejen ekonomický pojem, ale jaksepatří politický.
Je s podivem, jak to v otázce bydlení vláda ignoruje, ač to rozsáhle ve svém programu zmiňuje. Asi už na jeden z velkých faktorů nespokojenosti před 34 lety zapomněla.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
