Putin naplival na jakoukoliv pravoslavnou víru, míní religionista Jan Sušer

Neochota pojmenovat zlo, pojmenovat agresi nebo přiznat, že Rusko na Ukrajině páchá válečné zločiny, i takové jsou postoje části věřících k válce na Ukrajině. „Ti lidé utíkají například k nějakým fake news a vysvětlují to tak, že si to Ukrajinci dělají sami, nebo kdoví, jak to bylo. Prostě takový totální alibismus. Pořád mluví o tom, že Západ Rusko nějak vyprovokoval. Ale to je stejná situace, jako když budu říkat, že ta holka nosila krátké sukně,“ všímá si nálady mezi některými křesťany Marie Kolářová, publicistka a právnička Arcibiskupství pražského.

Čtěte také

Jan Fingerland: Z Ruska vyrazil další jezdec Apokalypsy

Některé křesťanské konzervativní kruhy totiž dlouhodobě vzhlížely k Putinovi jako k obhájci křesťanských hodnot. Zejména proto, že ruský prezident často mluvil o podpoře rodin, vlastenectví nebo ochraně náboženského cítění věřících. „Pokud by měli skutečně dobré znalosti o tom, co se doopravdy v Rusku děje, tak to není nic, co by mohl vyznavač křesťanských hodnot obdivovat,“ je přesvědčená Kolářová.

Ukrajina je pro Rusko duchovní matkou. Kyjev je jejich Jeruzalém, jsou tam všechna jejich svatá místa. A teď shazují bomby na pravoslavné kostely.
Jan Sušer

To, že křesťanské hodnoty neznamenají pro Vladimira Putina prakticky nic, dokazuje podle Jana Sušera, religionisty a člena pravoslavné církve, ruská armáda prakticky denně. „Ukrajina je pro Rusko duchovní matkou. Kyjev je jejich Jeruzalém, jsou tam všechna jejich svatá místa. A teď shazují bomby na pravoslavné kostely. Proč?“ ptá se Sušer a dodává:

„Putin rozpoutal tuto válku na území největšího evropského pravoslavného národa, když vynecháme Rusko jako agresora, v předvečer velkého půstu před Velikonocemi, nejsvětějšího období roku. A nedělalo mu to žádný problém. Vidíme tady, jakým způsobem Vladimir Putin naplival na jakoukoliv pravoslavnou víru.“

Patriarchova přízeň

Čtěte také

Joe Biden: Putin je válečný zločinec

Moskevského patriarchu a ruského prezidenta pojí silné spojenectví výhodné pro obě strany. „Církev je v Rusku velmi limitována právě svým vztahem ke státu – není svobodná v tom smyslu, že by nezávisela na libovůli moci,“ vysvětluje Sušer.

Vazby mezi světskou a církevní mocí přitom sahají až 90. let minulého století. „Skutečná náboženská svoboda byla do roku 1997, pak byl přijat zákon, díky kterému vlastně pravoslavná církev měla lepší postavení. Sepětím s Putinem si do určité míry zajišťuje to, že stát dohlíží na činnosti menších ‚konkurenčních církví'. Konkrétně katolická církev pocítila nějakou nevoli ze strany režimu už v roce 2001, kdy někteří katoličtí kněží nedostali vízum, aby mohli vstoupit do Ruska a působit tam,“ říká Kolářová.

Přesto to neznamená, že by celá Moskevská pravoslavná církev pevně stála na straně Ruska. Naopak, stovky jejích zástupců podepsaly protiválečné prohlášení. „Může jim za to hrozit v podstatě totéž, co komukoliv, kdo v Rusku protestuje proti válce. Slyšeli jsme už i v médiích o tom, že jsou zatýkáni demonstranti, akademici, novináři. A hrozí jim poměrně dlouhé tresty. V tomto případě navíc mohou být odsouzeni i uvnitř církve – mohou být suspendováni, takže nebudou moci vykonávat kněžské povolání,“ popisuje závěrem religionista Jan Sušer.

Poslechněte si celou debatu Evy Hůlkové a jejích hostů Marie Kolářové a Jana Sušera. Společně probrali nejen vztah moskevského patriarchy a ruského prezidenta, ale také to, proč někteří věřící dlouhodobě inklinují k autoritářským systémům.