Proč lidé věří, že vyhrají na automatech? Mají poruchu poznávacích schopností a bludné přesvědčení

Vyplývá to z výroční zprávy o hazardním hraní v České republice v roce 2014, kterou vypracovalo Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti.

Na zprávě se podílel také odborník na závislosti z Psychiatrického centra Praha Ladislav Csémy.

Podle něj se dá srovnat závislost na hazardu se závislostí na drogách:

„Poslední revize amerického statistického manuálu nemocí už zařazuje hráčství a patologické hráčství do skupiny závislostí na látkách a jiných závislostí, čili lze to srovnat. I diagnostická kritéria pro patologické hráčství jsou podobná.“

Úspěšnost léčby je prý srovnatelná s léčbou jiných závislostí. Hráčství se léčí stejně jako závislosti na látkách, a to na stejném oddělení a ve stejném režimu komunitní léčby.

Jejím cílem je závislého naučit zvládat své impulzy, poznat jejich špouštěče a vyrovnávat se s nimi.

„V Česku se léčí ročně kolem 1500 osob. Máme statistiky o tom, že zhruba 20 až 28 % léčených abstinuje jeden rok po léčbě. Je to asi čtvrtina lidí, kteří se pokoušejí o léčbu,“ říká lékař.

Někteří lidé mají vrozené dispozice k hazardu.

Jenže na automatech člověk spíš prohraje, než vyhraje. To si lidé mnohdy neuvědomí. V psychologii se mluví o poruše poznávacích schopností.

„Hráč je přesvědčen, a je to bludné přesvědčení, že může vyhrát velkou částku. Když hraje o peníze na výherních automatech, tak výhra zpravidla přichází. Vždycky je prohra větší, protože automaty jsou nastavené tak, že vždy je tam asymetrický vztah, kdy přístroj vyhrává více než hráč. Ale ten hráč je čas od času odměněn výhrou a vytváří se u něj bludné přesvědčení, že už přichází na nějaký systém, že to dokáže ovládnout a že se mu poštěstí to, co ztratil, vyhrát zpátky,“ vysvětluje Ladislav Csémy.