Chřipková epidemie je tu už dva týdny. O Vánocích pomůžou roušky a větrání, říká epidemiolog Smejkal
Počty lidí s respiračními infekcemi jsou podle Státního zdravotního ústavu už druhý týden na úrovni chřipkové epidemie. Jak šíření nákazy ovlivňují plná nákupní centra nebo vánoční prázdniny? „Vánoce každý rok způsobí pokles případů, v lednu zase počet stoupne," říká hlavní epidemiolog Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) Petr Smejkal. Očkování podle něj ještě může mít smysl.
Co byste doporučil těm, kdo zákonitě jsou v kontaktu s mnoha lidmi, ať už při nákupech, cestování, vánočních večírcích, ale mají v plánu navštívit starší nebo nemocné blízké? Co dělat, aby minimalizovali riziko, že je ohrozí?
Tak očkování už asi úplně nestihnou, ale ještě pořád, pokud seženou vakcínu, význam má. Ale uvědomme si, že ta ochrana nastoupí po osmi nebo deseti až čtrnácti dnech. Takže už do těch Vánoc imunitu mít nebudou.
To ostatní, co také funguje, to znamená roušky, respirátory, chápu, že při tom blízkém kontaktu je to nemožné, ale prostě pokud někdo z té rodiny je nemocný, tak je to asi jedno z mála, co můžete udělat. Častá hygiena, větrání toho prostoru – krátkodobé, nárazové, ale prostě opakované. To je asi tak všechno, co s tím můžete dělat.
Ohleduplnost a respirátory
Riziko se může zvýšit, až se děti vrátí do škol, chápu to správně? Pokud ano, tak co by ho mohlo pomoci snížit?
Nic jiného než ta opatření, která jsem říkal. Myslím, že asi nejvíc podle toho, co člověk pozoruje kolem sebe, je potřeba opravdu větší ohleduplnost. V tom ohledu, že když jsem nemocný, tak zůstanu doma, když kýchám, tak se snažím kýchat do rukávu a vezmu si respirátor. Když už někde musím být mezi lidmi, tak respirátor zabrání tomu nakažení.
Čtěte také
Prostě osobní hygiena je vedle toho očkování, které už moc nestíháme, to jediné, co můžeme udělat. Ale myslet na to, protože dost lidí na to nemyslí. A třeba v těch nákupních centrech jsme, myslím, zase tolik těch roušek a respirátorů neviděli a ony fakt fungují. A já vím, že to je pořád takové až nepříjemné opakování, ale v jiných zemích se zdá, že si na to zvykli, a rozhodně to ten přenos sníží.
A kdyby třeba někoho tyto informace přiměly k tomu, že by se chtěl nechat očkovat na začátku ledna, tak je to stále ještě možné? Protože pokud vím, tak v těch prvních prosincových týdnech přicházely informace o tom, že vakcín není dost.
Už nemáme vakcíny se standardní dávkou, ale ty vysoko dávkované, které jsou pro starší občany, schválené pro 60 plus a hrazené pro lidi starší 65 let, ta vakcína pořád ještě je. Určitě to význam má, já to nebudu nikomu rozmlouvat a pořád vlastně bych to doporučoval, ale jestliže vstupujeme už do epidemie, která se rozjela, počítejte s tím, že potřebujete těch 10 až 14 dní, každý den ta imunita trochu nastoupá.
Takže pořád to význam má, ale zkuste to udělat teď, ještě do konce roku. Tyto vakcíny jsou, ty vysoko dávkové pro starší, ale ty standardně dávkované, ty běžné upřímně nevím, kde teď sehnat.
Očkování dětí
A pokud jde o očkování dětí, je to taky vhodné?
Děkuji za připomenutí, taky vhodné i bezbolestné. Je to intranazální vakcína, vysoce účinná. Ta má ještě vyšší účinnost než u dospělých. Stříknete tomu dítěti do jedné a do druhé dírky a má imunitu. Ano, toto význam taky má, ale zase: tady už nás ten čas hodně tlačí, protože u dětí ta epidemie většinou začíná. A taky začala.
Ale je pravdou, každý rok to říkáme, že vlastně u těch dětí ta chřipka může být vážná. Do šesti let to doporučujeme, i když to dítě třeba tolik nepoškodí, tak dítě může nakazit rizikového seniora a to taky není dobré.
Mysleme na to, že u dětí může nastat něco vážnějšího, co se potom projevuje u těch starších. Často na to zapomínáme. Těhotné ženy je taky důležité zmínit, zrovna ty, co půjdou do porodu teď v následujících týdnech nebo v té chřipkové sezoně, a děti do šesti let jsou rizikovými skupinami, na které se zapomíná.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
