Kristus ze sibiřské divočiny. Do nitra ruských sekt se Stanislavem Krupařem

Podcast Na Východ! přináší příběh jednoho z nich. Takzvanou Církev posledního zákona založil v roce 1991 Sergej Torop, bývalý dopravní policista a výtvarník, když se prohlásil za vtělení syna božího. Zvolil si jméno Vissarion a svým charismatem dokázal následně strhnout až šest tisíc lidí.

Společně žili a modlili se v odlehlé sibiřské divočině u jezera Tiberkul‘, na pomezí Krasnojarského kraje a Republiky Tuva. Tam je host Josefa Pazderky a Ondřeje Soukupa, fotograf Stanislav Krupař, opakovaně navštívil.

Žádný sýr ani benzín

Sibiřským Ježíšem, jak Toropovi záhy začala říkat ruská i zahraniční média, se ale okouzlit nenechal. „Upřímně nevím, jak se mu povedlo oslovit takové množství lidí, protože já jsem s ním osobně dvakrát vedl rozhovor a na mě nikdy zvlášť duchaplně nebo charismaticky nepůsobil,“ říká Stanislav Krupař v podcastu Na Východ!

Čtěte také

Krupař: Ukrajinští vojáci se nezabývají malichernostmi ani Trumpem. Zajímá je, co je udrží naživu

„Ale je pravda, že na tu zklamanou, zničenou sovětskou inteligenci, která zoufale hledala jakoukoliv kotvu, které by se mohla v rozbitém postsovětském kapitalistickém čurbesu chytit, on se svým učením, které se stalo mixem pravoslaví, agnijógy, buddhismu a šamanismu, uspěl. I tím, že akcentoval skromnost a absolutní asketismus,“ dodává.

To v praxi znamenalo život bez technologií a prosté stravování, upřesňuje Ondřej Soukup:

„Zákaz alkoholu, tabáku, masa, kávy, čaje. Ostatně i někteří lidé, kteří potom odešli z té komunity, tak si stěžovali, že opravdu trpěli hladem. A co teda samozřejmě bulvární tisk zejména zdůrazňoval, bylo to, že jim víra umožňovala jakousi formu mnohoženství. No a co naopak zase zajímalo stát, bylo to, že odmítali školství, to znamená, že děti se měly vzdělávat doma a přirozeně je také nenechávali očkovat.“

Členové církve odmítali i povinnou vojenskou službu. Na konflikt se státem tím bylo zaděláno.

Apokalypsa se nekoná

Nejdříve byl však v plánu konec světa. Ten měl podle otce Vissariona nastat v roce 2000. Jenže nepřišel. Aby uklidnil rozhněvané věřící, začal jejich duchovní vůdce zmírňovat řadu zákazů a rozvolňovat pravidla. V domcích kdysi stlučených jen sekyrou a kladivem se najednou vedle sborových zpěvů začaly ozývat i motorové pily. Na pultech obchodů se objevily salámy a sýry. Dokonce bylo občas k mání i víno.

Čtěte také

Alexandr Mitrofanov: Bůh si nemyslí, že je Putin

„Myslím, že právě toto uvolnění otěží spoustu lidí paradoxně přitáhlo. Protože v těch vesnicích, které Vissarionovci obývali, neexistovala kriminalita a lidé byli pracovití. Byli naivní, ale ryzí,“ vybavuje si Stanislav Krupař. Otec Vissarion tak mohl dál své ovečky vést, i když se měla dávno dostavit apokalypsa, pozřít celý zkažený svět a ponechat jen jeho následovníky.

Na internetu je možné nalézt videa s členy této církve a prohlédnout si jejich osady i Chrám rozbřesku, který si v sibiřské divočině vystavěli. V podcastu Na Východ! zní i nahrávky jejich liturgických zpěvů, které Stanislav Krupař na místě pořídil.

Zásah v Chrámu rozbřesku

Dne 22. září 2020 se u hlavního svatostánku Vissarionovců zjevily čtyři helikoptéry s ozbrojenými členy ruské tajné služby. Zatkli otce Vissariona a několik jeho pomocníků, kteří byli po několikaletém procesu odsouzeni k trestu vězení.

Čtěte také

Jak jsme se mýlili v Rusku. Se znalcem Kremlu Markem Galeottim

Důvody i domněnky Josef Pazderka s Ondřejem Soukupem podrobně rozebírají v podcastu a Stanislava Krupaře se doptávají i na další podrobnosti ze života těchto věřících. Faktem je, že v roce 2022 bylo celé hnutí kolem otce Vissariona zakázáno.

Co vadilo Kremlu na Církvi posledního zákona? Jak postupuje vůči dalším podobným náboženským hnutím, k nimž se v Rusku hlásí až 1,5 milionu lidí? A jak se na ně dívá ruská pravoslavná církev? Poslechněte si celý audiozáznam.