Babiš nemá odvahu říct, že Ukrajinu solidárně podpoříme. Typická, zbabělá reakce, hodnotí exministr Dvořák

Jaký výsledek summitu očekáváte vzhledem k té další finanční pomoci Ukrajině?

To je otázka za milion, řekl bych. Já jsem se dnes ráno pokoušel rychle prolétnout Politico, abych měl úplně čerstvý vstup. Předpokládá se, docela překvapivě, že summit nebude jednodenní, jak se doposud předseda Costa snažil držet standard, ale dvoudenní a možná dokonce třídenní. 

Čtěte také

Analytik Michal Smetana: Rusko si dál drží dojem, že na Ukrajině vítězí. Ukrajina ale před kapitulací není

Tedy očekává se, že ta debata bude velmi dlouhá a velmi náročná. Já si výsledek v tuto chvíli netroufnu odhadnout, protože si myslím, že ten boj bude opravdu urputný. 

Ale kdybych směl vyslovit svou ideální představu, tak by to bylo to, že se skutečně ruská aktiva použijí. S tím, že se všechny státy Evropské unie, případně i další státy, které jsou v koalici ochotných, zaručí, že v případě, kdy by snad Rusko neplatilo reparace a požadovalo svoje aktiva zpátky, tak by to všichni, kteří dnes podporují Ukrajinu, tímhle způsobem zaručili.

Předseda Evropské rady Costa se dokonce vyjádřil, že dokud státníci nenajdou řešení, tak summit neskončí. Dovedete si představit, že by došli unijní lídři k takové dohodě, která bude dohodou navzdory názoru Belgie, kde je většina ruských aktiv?

Tomu se říká nukleární varianta. To je samozřejmě teoreticky podle pravidel možné, že by se kvalifikovanou většinou Belgie přehlasovala, ale vzhledem k tomu, že jde o astronomickou částku a Belgie je dlouhodobě seriózním, korektním, stabilním členem, který vždycky vystupoval solidárně nebo korektně, tak si myslím, že k tomuhle kroku nikdo nechce dojít a že se spíš bude hledat konsenzus. 

Čtěte také

Stromšíková: Rusko se snaží rozdělit NATO. Evropa a Amerika ale chápou, že o mír musí usilovat spolu

Na druhou stranu možná – a teď zas jenom hodně spekuluji – tím, že Belgie ví, že by teoreticky mohla být přehlasována, tak může být ochotnější hledat nějaký kompromis. Já ho v tuhle chvíli neumím definovat, ale pořád si myslím, že ta jednání, která se určitě vedla i přes noc, směřují k tomu, že se najde nějaký model. 

Protože, upřímně řečeno, pokud se teď okamžitě nebo velmi rychle aktivizují nebo použijí ta aktiva, tak to vyřeší situaci na možná dva roky dopředu. Mezitím se vývoj bude někam posouvat a uvidíme, v jaké pozici bude Rusko za dva roky – ale osobně si neumím představit, a hlavně si nechci představovat, že by z toho Rusko vyšlo bez povinnosti platit reparace za škody způsobené Ukrajině.

„Zbabělá reakce” 

Premiér Babiš (ANO) se nejprve vyslovil proti plánu na využití zmrazeného ruského majetku, potom ale, zdá se, svoje slova trošku zmírnil. Vyjádřil se v tom smyslu, že Česko by tuto variantu využití ruských aktiv mohlo podpořit, ale za předpokladu, že se na ní přímo nebude podílet. Jak tomu rozumíte?

To je taková, řekl bych, docela typická, zbabělá, nevyrovnaná reakce. 

Proč zbabělá? 

Zbabělá, protože pan premiér nemá odvahu říct: ano, my jsme schopni solidárně podpořit to, že v tuhle chvíli Ukrajina bojuje i za nás, a tudíž to bude něco stát. To znamená ano, zaplaťte, použijte ruská aktiva, ale rozhodně nechtějte, abychom my případně ručili za to, když bude potřeba je vracet. 

Zaplaťte to někdo jiný, chráníte nás, pečujte o nás, dávejte nám peníze, ale rozhodně od nás nechtějte solidaritu a spolupráci. To je, bohužel, v tuhle chvíli naprosto zásadní změna v české politice.

Na druhé straně Andrej Babiš ujišťuje, že i pro jeho vládu je důležité, aby byla dohoda na pokračování finanční pomoci pro Ukrajinu. 

Ano, to je velmi důležité a zaplať pánbůh, že aspoň tohle je ochoten a schopen přiznat. A na druhou stranu říct: já se chci dohodnout, ale rozhodně se na tom nebudu podílet, to je prostě Chytrá horákyně a vzkaz pro domácí publikum: nebojte se, naše svoboda, demokracie, obrana a bezpečnost vás nebude nic stát, já nikomu žádné peníze nedám a budu žádat ty silné, aby nás chránili.

Jestli dobře rozumím té pozici, kterou na summitu bude reprezentovat premiér Babiš, tak on pravděpodobně bude prosazovat variantu, aby si Evropská unie na další finanční pomoc Ukrajině půjčila na finančních trzích, tak, jak to dělala v minulosti. Nebylo by to nakonec přijatelnější řešení?

Čtěte také

Komentátor Petr Hartman: Babiš je pragmatický politik. Zahraniční politika vlády bude méně srozumitelná

To by bylo samozřejmě také přijatelné řešení s tím, že by to teď také nikoho nebolelo. Akorát by to znamenalo – na rozdíl od toho rozmrazení nebo použití aktiv – že tahle půjčka by se někdy musela splácet.  

Stejně by Česko muselo na splácení participovat, mluví se asi o 90 miliardách. Já jsem slyšel několikrát, že pan premiér říkal ani korunu, ani cent na podporu Ukrajiny, čili to je stejné dilema.

Jenom bych tady upřesnil to, co říká premiér Babiš, nakolik jsem to zachytil. Že Česko bude pomáhat Ukrajině do té míry, do které přispívá do unijního rozpočtu, ze kterého jde pomoc Ukrajině. Takhle to myslel.

Ano, jasně. To, co už platíme, to budeme platit dál a je potom na Evropské unii, jestli z toho nějaké peníze uvolní na Ukrajinu, ale navíc ani cent. Je bohužel smutnou skutečností, že v tuhle chvíli je situace hodně dramatická, hodně kritická, přirovnává se ke krizi v roce 2008, k peněžní krizi, nebo 2014. 

Je zkrátka potřeba tu situaci vyřešit. A pokud se k tomu víc než jedna nebo dvě země budou stavět tak, že vyřešte to i za nás, my vám fandíme, ale nebudeme vás podporovat, tak se to řešení bude hledat těžko.

Poodstupme teď trochu a podívejme se na věc očima celé sedmadvacítky. O čem to svědčí, že pro unijní lídry je tak těžké dohodnout se na podobě pokračování finanční pomoci Ukrajině?

Já si myslím, že to je celkem pochopitelné. Válka už trvá čtyři roky, Evropa sice pomalu a málo, ale přeci jenom docela stabilně podporuje Ukrajinu, což je správné. Ale samozřejmě domácí voliči začínají víc a víc apelovat na to, že: prosím vás, už jim nic nedávejte, sami máme málo. 

Čtěte také

Ukrajina má šanci být životaschopnou zemí, která bude garantovat bezpečnost Evropy, míní Pojar

To je trend, který v tuhle chvíli Evropou docela silně běží, a to zejména tedy bohužel východní Evropou, která sama už má svoji zkušenost s ruskou rozpínavostí a okupací. 

Zkrátka bude stále těžší a těžší přesvědčovat Evropany o tom, že tahle pomoc Ukrajině dává smysl. 

Všechny rozpočty jsou napjaté, všude mají problémy. Podívejte se do Francie, Emmanuel Macron by jistě byl rád lídrem hnutí na podporu Ukrajiny, ale má tolik vnitřních problémů doma, že v tuhle chvíli nemůže. A v podobné situaci jsou i ostatní státníci a politici, kteří zkrátka musí brát ohled taky na domácí publikum.