Proč jsme jednou z posledních zemí Unie, která nemá schválenou novelu zákona o boji proti invazivním druhům?

19. duben 2021

Čelí příroda v Česku hrozbě invazních druhů? Evropská unie se rozhodla bojovat proti jejich šíření už před osmi lety, jenže náš parlament si ještě pořád nenašel čas příslušnou legislativu schválit, takže nám hrozí postih. 

Čtěte také

V Evropě je podle odborníků asi 12 tisíc druhů, které nejsou původní a přinesl je sem člověk buď záměrně, nebo nechtěně. Z toho je, ale jen asi 15 procent je problematických.

Podle Evropské komise je důležitá prevence, ale současně i úsilí vymýtit ty už existující. „Musíme zasáhnout proti invazním druhům, které už se po Evropské unii rozšířily. To abychom zabránili ještě větším škodám, než které působí dnes. Musíme přitom stavět na existujících obranných systémech na národní i evropské úrovni,“ řekl už v roce 2013 tehdejší evropský komisař pro životní prostředí Janez Potočnik.

Trvalo pak dva roky, než příslušnou směrnici schválil Evropský parlament a členské země začaly připravovat změny ve vlastní legislativě. Česká vláda schválila návrh novely zákona o ochraně přírody a krajiny po pěti letech. Jenže pak se to tak nějak zadrhlo.  

Legislativní proces se zastavil

Ředitel Odboru druhové ochrany Ministerstva životního prostředí Jan Šíma k tomu říká: „Bohužel, protože jsme vše důkladně a dlouze projednávali, tak teď jsme v EU jedni z posledních, kteří to v rámci své legislativy ještě nepřijali. Na druhou stranu – Česko se invazivním druhům věnuje dlouhodobě a praktická opatření se u nás už provádějí. Co pokulhává, je legislativní úprava.“

Čtěte také

Vláda totiž návrh schválila už v lednu 2020, ale kvůli pandemii se poslanci jeho projednávání dostala až po roce. „V tuto chvíli čekáme na druhé čtení, které by mělo být někdy v dubnu,“ odhaduje.

Šíma vypočítává i druhy, které Evropská komise považuje za invazivní.

„Je to de facto podmnožina nepůvodních druhů, které k nám byly zavlečeny, nebo, některých případech, i úmyslně vysazeny, přitom pocházejí z jiných oblastí. Mezi invazní se pak počítají ty, které se dokázaly přizpůsobit možná až příliš dobře, intenzivně se šíří a mají dopady na přírodu. Mezi ty nejznámější příklady patří bolševník velkolepý, pajasan žláznatý nebo netýkavka žláznatá. Z živočichů kupříkladu severoamerické druhy raků, které přenášejí račí mor, nebo mýval severní, norek americký a ze skupiny hmyzu zmíním jednu hrozbu, které se poměrně obáváme, a to je sršeň asijská.“

Je to na vlastnících pozemků

Co s nimi? „Tady bude úloha vlastníků pozemků nebo hospodařících subjektů velmi významná. Není totiž reálné, aby orgány ochrany přírody nebo stát, jako takový, mohl všechna opatření proti invazním druhům zajišťovat. A z toho vycházíme i v návrhu proti invazní novely. Předpokládáme, že by tito vlastníci měli zasahovat v rámci svého běžného hospodaření.“

Čtěte také

Jako příklad pak uvádí bolševník, který by vlastník měl na místě pokosit, hlavně pak zabránit jeho vysemenění.

„Pokud budou hospodáři, pro které by to bylo nad jejich síly, nebo pokud se svým pozemkům nevěnují, tak tam novela počítá s tím, že by nastoupila role orgánu ochrany přírody. Ten by pak s vlastníkem spolupracoval, uzavřeli by dohodu, a jeho úsilí by orgán ochrany přírody podpořil i finančně,“ dodává.

Celý pořad Zaostřeno Víta Pohanky si poslechněte v audiozáznamu. Dozvíte se víc.

autor: Vít Pohanka
Spustit audio

Související