Proč je Jihočínské moře pro Peking tak důležité? Ze sporů se sousedy Číny se stalo soupeření s USA

Peking si klade nároky na svrchovanost nad většinou této vodní cesty, často na úkor svých sousedů. Rozsáhlé územní nároky Číny v Jihočínském moři se překrývají s nároky Filipín, Vietnamu, Malajsie a Bruneje. Jde přitom o hodně.

Jihočínské moře je bohaté na ropu, zemní plyn a ryby. Je ale také jednou z nejrušnějších námořních tras na světě, kudy prochází více než 20 procent světového obchodu.

Zatímco okolní státy řeší hlavně otázky mezinárodního práva, rybolovu a ekonomických příležitostí, Pekingu jde zejména o životně důležité námořní trasy a hlubokomořský průzkum. Do nároků Číny se navíc stále více propisují ambice globálního soupeření s Washingtonem.

Analytici připomínají i záměr „znovusjednocení“ s Tchaj-wanem a otázku budoucího regionálního a globálního uspořádání světa, ve kterém je Jihočínské moře důležitým místem.

Obchod i svrchovanost

Podle anonymního zdroje z Čínské akademie společenských věd, která je napojena na čínskou vládu, je pro Peking klíčové udržet moře otevřené obchodním aktivitám a zajistit svobodu plavby a obchodu.

Jihočínské moře slouží také jako strategická „brána“ do hlubokých oceánských oblastí, což odpovídá ambici Pekingu přeměnit své námořnictvo z pobřežní obranné síly na jednu z největších globálních flotil. Podle zdroje z Čínské akademie společenských věd je Jihočínské moře klíčovou oblastí pro to, aby Peking účinně bránil snahám Washingtonu v „obklíčení a zadržování“ Číny.

Čtěte také

Tchaj-wanská úžina, nebo Jihočínské moře? Příští velký světový konflikt by mohl začít v Indo-Pacifiku

Čína si v oblasti nárokuje svrchovanost nad čtyřmi souostrovími, včetně Spratlyho a Paracelských ostrovů. Podle expertky na mezinárodní vztahy Marie Thaemar Tanaové jde Pekingu především o strategickou kontrolu.

„Jihočínské moře poskytuje Číně nárazníkovou zónu, která je vzhledem k přítomnosti Spojených států v regionu kritická. Kontrola této oblasti zvyšuje vojenskou sílu Číny a má odstrašující potenciál,“ vysvětluje odbornice.

Pro ekonomiky okolních států je klíčový rybolov a těžba surovin. Čínská dominance ohrožuje jejich přístup k těmto zdrojům. Vojenská přítomnost stále silnější Číny také vyvolává bezpečnostní obavy. Státy, jako jsou například Filipíny, se proto stále častěji upínají na pomoc Spojených států a odkazují se na mezinárodní řád založený na pravidlech, dodává Tanaová. 

Podle Patricka Cronina z Hudsonova institutu ve Washingtonu jsou čínské zájmy vedeny především strachem a ambicemi. „Peking se obává, že by vnější mocnosti mohly narušit životně důležité námořní trasy. Tyto obavy jsou umocněny převládajícím čínským narativem, který vidí svět optikou staletí ponížení,“ říká Cronin.

Moc a USA

Pak jsou tu mocenské ambice. Podle Cronina je jedním z hlavních úkolů čínské armády možná příprava na vojenské připojení Tchaj-wanu k pevninské Číně.

Opevněná stanoviště na umělých ostrovních útesech Spratlyho ostrovů a námořní operace proti Filipínám mají být odrazovým můstkem k dosažení kontroly nad Jihočínským mořem a takzvaným prvním ostrovním řetězcem. Tyto řetězce táhnoucí se od japonské pevniny přes Tchaj-wan a Filipíny mají v budoucnu sloužit jako námořní obranná linie proti Washingtonu.

Čtěte také

iROZHLAS

Uznání potřeby deeskalovat. Čína a Filipíny dosáhly dohody ve sporné části Jihočínského moře

Podle emeritního profesora z australské Univerzity Nového Jižního Walesu Carla Thayera je v sázce budoucnost mocenského uspořádání v celém regionu.

Peking se podle něj pokusí narušit alianční síť mezi Spojenými státy, Japonskem, Jižní Koreou, Austrálií a Filipínami. Cílem Číny je také vytlačit americkou vojenskou přítomnost z Filipín a zajistit tak přístup čínských balistických jaderných ponorek do západního Pacifiku.

Podle profesora pekingské Renmin University Shi Yinhonga se zdá, že Čína má nad Filipínami navrch díky taktice „šedé zóny“, jejímž projevem je například použití vodních děl proti filipínským lodím.

Vedlejším efektem této agresivní politiky Pekingu je ještě větší sbližování sousedních států s Washingtonem nebo Tokiem. To je i případ současného filipínského prezidenta Ferdinanda Marcose mladšího, za jehož vlády se Manila silně přiklonila na americkou stranu.

To, co začalo jako územní spor mezi Čínou a několika dalšími státy, se vyvinulo v boj o regionální nadvládu mezi Pekingem a Washingtonem. Jihočínské moře se tak stalo jevištěm strategického soupeření mezi dvěma velmocemi, uzavírá analýzu hongkongský list South China Morning Post.

Poslechněte si i další analýzy a reportáže. Jak zabití politického lídra Hamásu zvyšuje hrozbu regionální války? Nové ruské zbraně a taktika vedou k nárůstu civilních obětí. Mladí Bangladéšané se bouří proti korupci a klientelismu. A jeden a půl procenta populace vlastní téměř polovinu světového bohatství.