Problém kompromisu

14. prosinec 2006

Debata o tom, zda je kompromis v politice uměním anebo ostudou, je věčná. Kdo si myslí, že na konci sporu má být dohoda, se sotva shodne s tím, který soudí, že pořádným výsledkem je, když ze sporu vzejdou jasní vítězové a poražení. V OSN byla včera po mnoha letech jednání schválena vůbec první konvence na ochranu práv handicapovaných osob. Tělesně či duševně postižení tvoří téměř deset procent obyvatel planety. Výzva, aby nebyli vykořisťováni, zneužíváni a měli co nejvíce práv, jaká mají ostatní občané, byla přijata za cenu kompromisu ohledně dohledu nad dodržováním domluveného.

Rovněž pouze za cenu kompromisu byla včera přijata Evropským parlamentem směrnice o regulaci chemických látek. Používá se jich v Evropě třicet tisíc a řada z nich je nebezpečná. Z diskuse, zda je důležitější zdraví anebo byznys, vzešel výsledek, který je likvidační z pohledu chemiků a nedostatečný podle zdravotníků a ekologů. Jak v případě handicapovaných, tak u chemikálií nakonec převážil názor, že kompromis je lepší, než nic. S opačným výsledkem dopadla jednání našich politiků o vládní koalici.

Převážil mezi nimi pocit, že občané po kompromisu netouží, že by jim voliči dohodu neodpustili, neboť chtějí vidět svou strany na koni a ty druhé na lopatkách. Těžko říct, zda je nedohoda politiků projevem zásadovosti či neschopnosti a zda to máme řešit. Koneckonců nerozhodují, zda nám nějaká chemikálie způsobí rakovinu, anebo zda budou mít ve světě slepci volební právo. Pouze se přetahují, kdo bude ministrem a zda řádným anebo v demisi. To možná skutečně za kompromis nestojí.

autor: iho
Spustit audio