Příznivci radaru

V obou případech je ovšem sympatické, že si vůbec někdo najde čas vyjádřit veřejně svůj postoj i k něčemu jinému, než je jeho výplata. Kteří z těch angažovaných občanů ale mají pravdu? Odmítání radaru lze kritizovat jako krátkozraké, podporu naopak jako naivitu. Proti sobě spíše než argumenty stojí víra. Odpůrci věří, že čím méně základen, tím méně budeme na ráně. Stoupenci si zas připadají bez základen bezbranní. Oba tábory se pak liší v tom, jak vnímají Ameriku. Odpůrci jako rozpínavé impérium, stoupenci jako garanci demokracie a svobody. Potíž je nakonec v tom, že pro Ameriku platí obojí.

Nepochybně se ve světě bere za demokratické hodnoty a nesporně také agresivně prosazuje své zájmy, respektive zájmy svých naftařů, zbrojařů či farmaceutů. Jestliže v české veřejnosti výrazně převažují odpůrci radaru, dá se to připsat národní skepsi, kterou kdysi Karel Havlíček Borovský vyjádřil v epigramu "Nechoď Vašku s pány na led, mnohý případ známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme". Z historie ale také víme, že Evropa vděčí Američanům za mír, když rozhodli druhou světovou válku, a naše prosperita je založena na tom, že vyhráli i tu studenou s našimi okupanty.