Přísný trest pro Mlynáře

Svým verdiktem značně přitvrdila původní návrh státního žalobce. Ten pro Mlynáře požadoval podmíněný roční trest.

Už tento rozpor mezi názorem soudkyně a státního zástupce nebývá zrovna obvyklý. Na celé kauze je však podivuhodných věcí více. Zjednodušeně řečeno, firma Testcom servis měla provozovat internetový portál veřejné správy. Mlynář tvrdí, že když společnost vytvářel neměl nejmenší pochybnosti o tom, že je vše v pořádku. Nikdo z jeho podřízených ho prý na žádné problémy neupozornil. O tom, že je vznik společnosti problematický, se údajně dozvěděl až od tehdejšího ministra financí Bohuslava Sobotky. Firmu proto zrušil.

Společnost tak existovala asi čtyři měsíce, fakticky fungovala zhruba dva. Samozřejmě škoda velkého rozsahu se dá napáchat i za pár dnů, natož za několik měsíců. Problém je v tom, že policie se o případ začala zajímat ne kvůli napáchané škodě, ale kvůli skutečnosti, že vznik společnosti byl v rozporu se zákonem. Podle něj prý ministerstvo může vytvořit společnost s ručením omezeným pouze se souhlasem vlády. A ten Mlynář neměl. Nelze pochybovat o tom, že to byla chyba bývalého ministra.

Otázkou zůstává, zda úmyslná? Kladná odpověď je podle všeho založena hlavně na tom, že Mlynář jako poslanec schvaloval zákon o státním majetku a musel tudíž vědět, jak se v případě zakládaní společností ministerstvem má postupovat. V ideálním případě by to tak mělo být. Pokud by soudkyně nebo státní zástupce zasedli do poslaneckých lavic, poměrně rychle by zjistili, že jsou zavaleni tisíci stránkami nejrůznějších zákonů a že se v nich zorientovat, natož si je zapamatovat, je prakticky nemožné. Stručně řečeno, poslanci při hlasování o celé řadě norem musí spoléhat na expertní doporučení, nebo na stanovisko příslušného výboru, který se zákonem důkladně zabývá a často zvedají ruku bez důkladné znalosti daného zákona. Není to sice chvályhodné, z hlediska fungování sněmovny to však prakticky jinak nelze. Takže argument, že když poslanec schválí nějaký zákon, musí dobře vědět, co v něm je, je dosti chabý. V souvislosti se vznikem společnosti je rovněž zajímavé, proč byla zapsána do obchodního rejstříku. Proč příslušný soud při zapisování neshledal žádné vady?

Další nejasnosti se mohou týkat způsobené škody. V dostupných materiálech se hovoří o tom, že prý byly nalezeny závažné chyby v účetnictví a dalších dokumentech. Při nahlédnutí do pravidelných zpráv Nejvyššího kontrolního úřadu by se dalo snadno zjistit, že se nehospodárně se státním majetkem nakládá téměř v každém úřadu. Což samozřejmě neznamená, že kvůli tomu nemuselo být v Testcom servisu všechno v pořádku. Zajímavé je však, že v často milionových přehmatech nedochází k přísnému potrestání a většinou to končí nějakou formou napomenutí či přechodným snížením platu, mnohdy ani tím. Jedním z nejznámějších příkladů může být akce zavedení internetu do škol. V ní se podle všeho nehospodárně nakládalo s desítkami milionů korun. Tehdejší ministr školství Zeman si s tím nemusel dělat těžkou hlavu a nikdo se kvůli tomu nedostal před soud, natož aby byl poslán do vězení.

Dalším problematickým bodem je tvrzení, že smlouva počítala s tím, že zisk bude zůstávat Testcom servisu, ale případné náklady s jeho činností by krylo ministerstvo. V obou případech šlo o státní instituce, takže náklady a výnosy by šly de facto na vrub státu.

U poměru, nebo spíše nepoměru, mezi způsobenou škodou a trestem můžeme zůstat na příkladu Komerční banky. Té byla způsobena osmimiliardová ztráta, mimochodem později de facto uhrazena z kapes daňových poplatníků. Před soud sice napochodovali bývalí šéfové banky. Hájili se tím, že oni za nic nemohou a že to byla maximálně chyba jejich podřízených. A soudy jim opakovaně dávají za pravdu, byť odvolací instance zatím osvobozující verdikt odmítla. Pokud by přece jenom došlo k potrestání, hrozí obviněným za osmimiliardovou škodu od dvou do osmi let vězení.

Mlynář vyfasoval rovnou pět a půl roku, byť se proti rozsudku odvolal. Zkrátka jeho případ je podivný a bude zajímavé sledovat, jak paradoxy vysvětlí písemný rozsudek.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .