Přiměří s vetřelci

Z horských galapážských lesů tvořených původně endemickými dřevinami, jako jsou stromovité skalézie nebo myrtám příbuzný strom Psidium galapageium, dnes zbývají jen ostrůvky uprostřed polí, plantáží a pastvin. I do těchto ostrůvků se tlačí rostlinní vetřelci – například kvajáva dovezená pro chutné ovoce. Pro lahodné plody byla importována i liánovitá mučenka Passiflora edulis. Také z ní se stal na Galapágách invazní druh. Jedním z nejhorších vetřelců je asijský ostružiník Rubus niveus. Ten dnes pokrývá na Galapágách plochu 30 000 hektarů. Tam, kde se jeho trnité šlahouny uchytí, klesá druhové bohatství původní flóry na polovičku.

Už půlstoletí bojují vědci a ochránci přírody za očištění galapážské přírody od zavlečených druhů živočichů a rostlin. Dosáhli dílčích úspěchů. Některé ostrovy například zbavili zdivočelých koz, jež devastovaly původní porosty. Ofenzíva proti rostlinným vetřelcům už tak úspěšná nebyla. Útok na 36 zavlečených rostlin se zdařil jen u čtyř. Nejhorší invazní druhy – kvajáva a ostružiník vytvořily vlastní porosty, kde se jiné rostlinné druhy prosazují jen zcela výjimečně. Příhodné podmínky tu nenacházejí ani ptáci a vyhýbá se jim dokonce i hmyz. Z původních lesů tvořených endemickým stromem Scalesia pedunculata zbyla například na ostrově Santa Cruz jen 3 % ploch.

Invazní ostružiník Rubus niveus|foto: licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported, Forest & Kim Starr

Prohra v zápase o očištění galapážské přírody má objektivní příčiny. Vetřelci jsou zdatní soupeři. Například ostružiník Rubus niveus vytváří bezpočet semen, která mohou po mnoho let čekat v půdě na svou šanci a neztrácejí přitom klíčivost. K jejich probuzení často vedly snahy o vymýcení ostružiníku. Když ochránci přírody v potu tváře někde odstranili ostružiníkový porost, vycítila semena příležitost a vzklíčila. Zničený trnitý koberec se záhy obnovil.

Staré přísloví radí: „Když je nemůžete porazit, tak se s nimi spojte“. K srdci si je berou i vědci bojující za záchranu galapážské přírody. Navzdory postupu invazních druhů patří příroda Galapážských ostrovů stále ještě k jedněm z nejbohatších na světě. Z původního druhového bohatství se do dnešních dní uchovalo plných 95 %.

Původní druhy dnes často žijí vedle vetřelců a vytvářejí nové, hybridní ekosystémy. Vědci na taková společenstva často koukali skrz prsty. Dnes je aspoň někteří začínají brát na milost. Neškodné cizí druhy, které nevytlačují galapážské endemity, nechávají na pokoji. To je příklad banánovníku. Vědci neplýtvají silami ani na marný boj za vymýcení ostružiníku a kvajávy, Omezili se na to, aby těmto nezdolným vetřelcům zabránili v postupu a páchání dalších škod.

Plog kvajávy Psidium guajava|foto: licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported, Forest & Kim Starr

Na Galapágách dnes žije 30 000 stálých obyvatel a ti se musí něčím živit, získávat topivo a stavební materiál. Hybridní ekosystémy by jim mohly tyto služby nabídnout bez toho, že by lidé sahali na původní endemické druhy. Někde mohou původní rostliny docela dobře růst i na hospodářsky využívaných plochách. Příkladem jsou kávovníkové plantáže. Keře kávovníku potřebují stínění vyšší vegetací. Na Galapágách se pro tyto účely používá endemická stromovitá skalézie. Soužití plantáže s původním druhem se osvědčilo. Nově vzniklý ekosystém hostí i další původní druhy a přispívá tak významně k jejich udržení v krajině.
Do budoucnosti vzhlížejí vědci s mírným optimismem. Zkušenosti s novými hybridními ekosystémy z jiných koutů světa jsou pozitivní. Například na Portoriku se ukazuje, že po 80 letech začínají někteří vetřelci z hybridních ekosystémů pomalu mizet a původní vegetace slaví comeback. Zpočátku cizí druhy dominovaly. Ale například stromy se musí vypořádat s extrémními hurikány, jež udeří na ostrov v průměru jednou za 60 let. Původní druhy stromů jsou zoceleny tisíciletým výběrem a z úderů ničivých vichrů se rychle vzpamatují. Pro mnohé vetřelce to ale znamená definitivní konec.

Přední australský ekolog Richard Hobbs k tomu v rozhovoru pro vědecký týdeník Science řekl: „Není čas na sentimentalitu. Ochránci přírody smutní nad tím, o co jsme na Galapágách už přišli. Já se soustředím na současnost. Pokud se naučíme pracovat s novými hybridními ekosystémy, budeme lépe chránit i původní druhové bohatství. Ať už bude budoucnost Galapág jakákoli, bude se dramaticky lišit od toho, jaké byly tyto ostrovy v minulosti.“