Příliš ambiciózní Statečné srdce

Skotského národního hrdinu Williama Wallace (1272-1305) zná většina lidí díky oskarovému filmu Statečné srdce. Jako většina uměleckých děl o hrdinských skutcích šlechtice, který se postavil do čela odporu proti anglickému králi Edwardovi I., čerpá scénář filmu z básně The Wallace. Tu však napsal básník Slepý Harry až ve druhé polovině 15. století a na mnoha místech zjevně popustil uzdu fantazii.

Skutečné osudy Williama Wallace jsou zahaleny mnoha tajemstvími. Tým historiků z univerzit v Glasgowě, Edinburghu, Lancasteru a z londýnské King´s College vedený Johnem Reubenem Daviesem nyní nalezl zapomenuté svědectví, které staví dohady o motivech Wallaceových činů a důvodech jeho krutého potrestání na pevnější půdu.

Skotský král Alexander III. přivedl v druhé polovině 13. století svou zemi ke stabilitě a rozkvětu. Když roce 1286 zemřel po pádu z koně, nezanechal po sobě plnoletého dědice. Jeho sedmiletá vnučka Mary zemřela v roce 1290 a její smrt odstartovala období nepokojů. V této krizové situaci se Skotové v roce 1292 sešli na hradě v Berwicku, aby si zvolili krále z mužů s nejsilnějšími nároky na skotský trůn. Jako formálního arbitra volby pozvali anglického krále Edwarda I.

Ve volbě zvítězil John Balliol, což se králi Edwardovi I. nelíbilo. Skotové ale na své volbě trvali a dostali se tak s anglickým králem do otevřeného sporu. Balliol nebyl pro neklidné časy příliš dobrý vůdce. Výmluvně to dokládá jeho přezdívka „Toom Tabard“ čili „Prázdný kabát“. Edward I. nakonec donutil slabého Johna Balliola k abdikaci. Vzápětí vtrhla anglická vojska do Skotska a vraždila všechny významné Balliolovy příznivce. Mnozí byli Angličany zajatí a zbylí utrpěli v dubnu 1296 od Edwardovy armády porážku v bitvě u Dunbaru.

Logo|foto:Český rozhlas

William Wallace vstupuje „na scénu“

První ověřenou informací o Williamu Wallaceovi je zpráva, že v květnu 1297 zabil Williama Heselriga, šerifa ve městě Lanarku. Pozdější legendy udávají jako motiv Wallaceova činu to, že Heselrig zavraždil Wallaceovu manželku. V září téhož roku porazili Skotové pod vedením Williama Wallace a Andrewa Moraye anglické vojsko u Stirling Bridge. Už v dubnu 1298 však král Edward porazil na hlavu Wallace a jeho Skoty u Falkirku. V následujících letech se Wallace držel v ilegalitě. Podle některých legend odešel hledat pomoc pro Skotsko do Francie. Začátkem dubna roku 1305 však byl William Wallace zpátky ve Skotsku.

Angličanům se ho podařil zajmout a 23. srpna 1305 jej nechal Edward popravit. Wallace nejprve vláčeli nahého koňmi po ulicích až k popravišti. Tam jej pověsili za hrdlo a až na poslední chvíli zabránili jeho oběšení. Nebylo v tom ani za mák milosrdenství. Wallace byl nechán na živu, aby snášel další utrpení. Byl vykastrován, byly mu vyrvány vnitřnosti a nakonec byl sťat. Smrtí jeho potupa neskončila. Wallaceovo tělo bylo rozčtvrceno. Hlavu nabodnutou na kopí vystavili na londýnském mostě před Temži. Čtvrti jeho těla byly pro výstrahu vystaveny v Aberdeenu, Newcastlu, Berwicku a Stirlingu.

Historik John Reuben Davies narazil při pročítání účtů anglického královského dvora na přehlíženou poznámku, ze které se vyklubaly účty za Wallaceovu popravu a transport jeho rozčtvrceného těla na místa, kde pak byla vystavena. Poznámka je na pergamenu označovaném jako Pipe Roll (rourový spis – podle toho, že stočený pergamen s účty vypadal skutečně jako trubka) pocházejícím z roku 1305. Jde o nejčerstvější známé svědectví Wallaceovy smrti.

Wallaceova poprava zapůsobila na královské úředníky tak silně, že se o ní zmínili i v jinak suchém výčtu příjmů a vydání. K popisu popravy připojili i výčet Wallaceových zločinů. Vedle vražd a loupeží uvádějí, že „zrádně usiloval o to, aby se mohl prohlásit za krále Skotska“. Zatím žádný historický pramen takové obvinění proti Wallaceovi neobsahoval. Naopak, v těch několika dokumentech, které se po Wallaceovi dochovaly, slavný rebel jasně prohlašuje, že jedná jménem skotského krále Johna Balliala.

Wallace měl titul Guardian of Scotland (poručník Skotska) a jako takový vykonával moc, kterou mu svěřil král. Například rozhodoval spory nebo jmenoval biskupy. Pokud by Wallaceova prohlášení na dokumentech odpovídala pravdě, pak byl jen prodlouženou rukou Johna Balliola a Angličané mu mnohé z jeho činů nemohli mít příliš za zlé. Pokud je však pravdivá poznámka úředníků na Pipe Roll z roku 1305, pak byl každý Wallaceův čin v úřadu poručníka Skotska faktickým pokusem samozvance o prosazení vlastních zájmů, plánů a vůle. A to by vnímali Angličané a jejich král Edward I. v úplně jiném světle. Pak by exemplární potrestání a krutá smrt spolu s vystavením ostatků byly jasnou zprávou pro všechny, kdo by měli choutky usednout proti Edwardově vůli na skotský královský trůn.

Zvukovou podobu této zprávy můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo Českého rozhlasu Leonardo, který měl premiéru v pátek 27. 5. v 9:00.