Manětín, nečekaná západočeská galerie barokního sochařství
Dvacetiletá vdova se čtyřmi dětmi stojí uprostřed požárem zničeného městečka i domu, ve kterém žila. A rozhodne se, že celá tragédie je spíš začátkem než koncem příběhu. Marie Gabriela Lažanská z Bukové byla inspirátorka a investorka barokní nádhery západočeské obce Manětín.
Manětín je dnes městečkem se zhruba 1200 obyvateli. V historii patřil českým knížatům, dlouho také Johanitům, později Švamberkům. Nakonec se po bouřlivých peripetiích třicetileté války dostal do rukou Lažanských z Bukové – starého českého, původně vladyckého a později knížecího rodu, který ale zůstal věrný habsburskému císaři. Rod pak držel Manětín více než 300 let, tedy až do znárodnění v roce 1945.
Portrétované služebnictvo
Právě za Lažanských se v první polovině 18. století odehrává příběh znovuzrození a rozkvětu. Ten přinesl tomuto zapadlému městečku přídomky jako „město soch“ nebo „západočeský Kuks“. Po Manětínu a jeho okolí totiž člověk najde na třicet soch a sousoší. To je soubor, který by právě tady nejspíš nehledal.
I když se zdá, že se pohybujeme ve světě vysoké šlechty, není to celá pravda. Kromě galerie barokních soch je dalším exponátem manětínského zámku série portrétů místních sloužících a dalších příslušníků dvora Marie Gabriely: kuchařky, nosičů nosítek, ochránců – tzv. hejduků, komorné, pradleny, správců panství nebo výběrčích daní. Ale také místního kněze nebo hraběnčina zpovědník. Pláten je 13 a postavy jsou namalovány v životní velikosti.
„Jsou to opravdu lidé z masa a kostí, kteří tady vyrůstali. Byli z okolí. Na rubu pláten je dokonce napsáno, kdo to byl a v matrikách se dá dohledat jméno i to, odkud tito lidé pocházeli,“ říká Karel Mašek, kastelán manětínského zámku.
Dvě tragédie
Marii Gabrielu Lažanskou provdali velmi brzy. Podle některých pramenů snad dokonce ve 12 letech. Jejímu manželovi Václavu Josefovi Lažanskému bylo 34 let. Z manželství vzešly čtyři děti, poslední dcera se narodila v roce, kdy Václav Josef zemřel, tedy roku 1715. Marii Gabriele bylo okolo 20 let. Ještě předtím, v roce 1711, koupila od svého manžela panství Manětín za 180 tisíc zlatých. O rok později městečko včetně zámku vyhořelo.
Čtěte také
Práce na obnově zahájili manželé společně, ale z větší části pak ležely právě na Marii Gabriele. „Musela to být neuvěřitelně schopná žena. Mládí prožila ve Lnářích a ve Vídni. Do Manětína přinesla rozvoj díky umělcům, které sem začala lákat z Itálie i z řady dalších měst,“ vysvětluje kastelán Mašek. Tito všichni nakonec vytvořili západočeský barokní skvost.
Matka a její děti
Obnovený, dnes patrový zámek byl přestavěn patrně podle návrhu pozdějšího císařského stavitele Tomáše Haffeneckera a zahrnuje i část původní renesanční stavby. Haffenecker byl zřejmě autorem i koncepce náměstí, s níž byl svah srovnán po celé délce do terasy. Na ní stojí sousoší Nejsvětější trojice.
Terasa sama je lemovaná kamennými vázami, ale především sochami ctností, které jsou obrácené tvářemi k zámku, zády do náměstí. Mezi Vírou, Nadějí, Spravedlností nebo Uměřeností je i portrét samotné hraběnky Lažanské a jejích dětí, a to v alegorii Lásky.
„Na takzvaných škarpách stojí uprostřed socha kolébky. Na kolébce je zobrazena žena a vedle sebe má čtyři dítka,“ popisuje kastelán.
Potřebujeme ji tu znovu
„Návštěvníci se mě ptají, proč jsou sochy otočeny k zámku. V linii náměstí je chodba přes celý zámek. V této chodbě korzovali za nepříznivého počasí příbuzní na návštěvě a spříznění měšťané, kteří většinu soch zaplatili. Viděli tedy sochy ctností, které jsou v úrovni oken. Ve vázách, které byly duté, se také při různých příležitostech zapalovaly ohně.“
Čtěte také
Podotýká přitom, že by se k tomuto zvyku v Manětíně rádi zase vrátili. „Vlastně bychom tu právě teď Marii Gabrielu Lažanskou potřebovali. Proto, aby Manětín zase pozvedla,“ uzavírá kastelán. Stejně jako zámku, věnovala hraběnka pozornost i městečku po požáru.
Poslechněte si celé Příběhy pokladů a dozvíte se více, například o vášni Marie Gabriely Lažanské pro karban, díky které podle pověsti muselo v jednu chvíli zachraňovat manětínské panství i služebnictvo.
Další díly Příběhů pokladů můžete poslouchat ZDE.
Související
-
Nejcennější šperky z českých granátů patřily Ulrice von Levetzow. Dal jí je Goethe?
Příběhy pokladů tentokrát vedou do severozápadních Čech, do Mostu, za Ulrikou von Levetzow a soupravou šperků z největších českých granátů. Moderuje Patricie Polanská.
-
Čechy jsou varhanářská velmoc. Ty nejstarší v Praze najdete v Týnském chrámu
Letní cyklus Příběhy pokladů otvíráme dílem, věnovaným jednomu z nejúžasnějších a nejproměnlivějších hudebních nástrojů. Připravila Patricie Polanská.
-
Kořeny tzv. francouzské sbírky sahají do 20. let a k několika drobným skandálům
Renoir, Picasso, Braque a mnozí další francouzští umělci – to jsou dnes umělecké hvězdy celosvětového významu. A můžeme je naštěstí vidět také ve sbírkách Národní galerie.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
