Při pátrání po „zpívajícím“ chřestýšovi se v Amazonii našly nové rosničky
Chřesťýšovitý had zvaný křovinář patří se třemi a půl metry délky k největším jedovatým druhům na západní polokouli. Kolonisté i domorodci v Amazonii si mezi sebou tradovali, že zpívá. Nová vědecká studie to ale vyvrací.
Zvuk, který hadovi s českým jménem křovinář němý místní lidé přisuzovali, ve skutečnosti vydává stromová rosnička. Mezinárodní autorský tým popsal dva její nové druhy. Svou studii zveřejnil v časopise ZooKeys.
Na žábu zpívají dost netypicky, jejich skřehotání zní spíš trochu jako by zpíval pták. Kvůli zmíněným pověrám byla žába pojmenována Tepuihyla shushupe, rodové jméno evokuje rosničku, druhové jméno v místním domorodém jazyce znamená had.
„Zvláště tropické žáby jsou koncertní mistři,” připomíná zoolog Evžen Kůs. Autorům studie šlo primárně o možnost rozšířit spektrum známých druhů rosniček. „Rosniček je několik desítek druhů, “doplňuje jeho profesní kolega Pavel Stopka.
Lovci zvuků
Otázkou je, zda takové zvuky přitahují zmíněného hada. Jisté je, že slyší, vnímá vibrace a má řadu dalších receptorů. Dokáže také dobře rozpoznat, zda našel živou nebo mrtvou žábu díky přírodní termokameře zabudované v těle.
Podle Evžena Kůse mohla záměnu kvákání rosniček za zvuky, které vydávají hadi, vyvolat také nepřehlednost džungle. Ozývá se v ní o mnohem více zvuků, než v přírodě v našich končinách.
@ZooKeys_Journal Tepuihyla shushupe sp. Nov. and T. tuberculosa calling from flooded treeholes in Amazonia. #frogs pic.twitter.com/ycXwpfhngG
— Mauricio Ortega (@biomauro_rtg) 10. listopadu 2016
Evžen Kůs připomíná, že někteří zoologové se na sběr zvuků zaměřili: „Na Madagaskaru bylo popsáno několik nových druhů lemurů, a to ještě dřív, než je viděli,” uvádí příklad. Zmíněné poloopice vypadají skoro stejně, ale mají jiné hlasy. Připomíná, že když mají i na našem území rosničky námluvy, lidem to mnohdy nedá spát.
Výběr frekvence
Otázkou je, zda by se mohla podle svalových úponů, kostry a fyzikálních zákonů vytvořit hlasová simulace dnes už neexistujících druhů, například dinosaurů.
„Určitá možnost, že hlasy byly podobné, je,” míní biolog Pavel Stopka. Připomíná, že nejbližší příbuzní dinosaurů jsou ptáci. Představit si jejich hlasy se dá při pohledu na krocana nebo bažanta.
Zvířata v evoluci si v pralese vybírala svoji frekvenci. Kdo přišel první, mohl si vybrat určitou frekvenci. „Ti pozdější, následující, si vybírali z toho, co zbylo, aby se všichni v lese slyšeli,” vysvětluje Stopka.
Hlodavci si museli vybrat frekvenci 50 kHz a výš, a tak jejich hlasy neslyšíme. Posunem v tomto oboru byla práce profesora Dustina Penna, který převedl zvuky myší do slyšitelné oblasti.
Potvrdil, že myš domácí zpívá, ať už v honbě za jídlem, při námluvách nebo ve vztahu matka – dítě. „Pískání už jsou v podstatě jen basy,” dodává vědec.
Rychlost vymírání
Druhů je teď na planetě nejvíc v historii, ale zároveň je vysoká rychlost vymírání. „Narodili jsme se do období, které je zvláštní, co se týče velkých změn,” říká Stopka.
Připomíná, že v atlasech přibývá druhů. Každý rok objeví vědci tzv. kryptické druhy. Vypadají podobně, ale nemůžou se množit.
V 70. letech se například zjistilo, že v České republice žijí dva druhy myši – východoevropská a západoevropská. Vypadají podobně, ale ochotně se nekříží. „Zdokonalováním metod se dostáváme blíž ke zpěvu zvířat, které jsme dřív tolik neznali,“ doplňuje Pavel Stopka.
