Přežil jsem covid a dostal čas navíc, už mohl být konec, uvažuje arcibiskup Graubner

10. květen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jan Graubner, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský

Olomoucký arcibiskup Jan Graubner prodělal před časem těžkou formu covidu. V čase zotavování napsal knihu, ve které popisuje, jak stál před svým koncem a jak mu pomáhalo, že se za něj lidé modlí. Svou knihu nazval Zbožnost je užitečná ke všemu. „Napsal jsem, co se mi honilo hlavou při těch dlouhých dnech a nocích v nemocnici. Některé věci byly nové, některé člověk už nosil v hlavě delší dobu, takže se k nim jen vracel a nějak to domýšlel,“ popisuje arcibiskup.

Graubner dospěl k názoru, že v dnešní „klikací době“ se soustřeďujeme na informace, ale vzájemné vztahy nám utíkají mezi prsty.

Čtěte také

„Je důležité, abychom se uměli zamyslet a hledali souvislosti, příčiny a důsledky. To mne v poslední době drží, proto se k tomu pokouším navést či upozornit druhé,“ doplňuje.

Jako příklad pak uvádí souvislost mezi našim jednáním a tím, jak se cítíme nebo jestli jsme zdraví.

Vypadalo to špatně

Lékaři nad jeho lůžkem v nemocnici, když bojoval s těžkou formou nemoci, prohlásili, že úplně covid-19 vyléčit neumí, ale dělají vše proto, aby si tělo pomohlo samo. Vzhledem k závažnosti Graubnerovy nemoci prý také očekávali, že se bude biskup léčit daleko déle – a tak padla i věta o tom, že tělo je jen odrazem ducha.

Čtěte také

„Lékaři se shodli, že chemie do těla je důležitá, každou chvíli mi měnili sestavu nebo intenzitu různých preparátů, ale taky říkali, že musejí vidět, jak ten člověk reaguje. Co prožívá, jakým způsobem se zapojí a spolu s nimi bojuje proti nemoci. V tom smyslu vidím i vyjádření toho, že tělo je odrazem ducha a oni ho chtějí zapojit i do léčení či uzdravování těla. Ale přiznávám, že jsem v tu chvíli myslel i na to, že byla spousta lidí, o kterých vím, že se za mě modlili. Takže jsem si řekl: Bodejť, taková síla lidí, kteří se za mě modlí, musí být někde poznat a vidět.“

Řekl jsem si: Bodejť, taková síla lidí, kteří se za mě modlí, musí být někde poznat a vidět.
Jan Graubner

V knize popisuje i okamžiky, kdy se zřejmě blížil konec. „Viděl jsem, že si nemohu dělat žádné plány, že už v životě neudělám nic, protože vše mi je vzato z rukou a brzy může být konec,“ napsal arcibiskup Graubner.

Čtěte také

„Po lékařské stránce jen vím, že v propouštěcích papírech bylo napsáno, že nastala sepse, takže to asi vážné bylo. Pak se to přeci jen zastavilo,“ komentuje.

„Ale vzpomínám si na ty okamžiky, co jsem prožíval, bylo to, že nejsem schopen udělat vůbec nic, nic nenapravím, nedoženu, ani nic nikomu nic nevzkážu, tak se mohu svěřit božímu milosrdenství,“ dodává. 

Dostal čas navíc

Graubnerovi pomáhala víra a osobní vztah k Bohu. „To, jestli jste kněz, nebo máte nějaké funkce, služby, to není tak důležité. Podstatné je osobní vztah, který je potřeba budovat. Nemyslím si, že jsem nějaký hrdina nebo úspěšný v životě, ale uvědomil jsem si, že mnohé věci, které jsem v životě prožíval, některé dobře, některé špatně, to všechno bylo je součástí budování vztahu který, když vyvrcholil do důvěry. Měl jsem v srdci pokoj.“ 

Olomoucký arcibiskup Jan Graubner

Celý zážitek pak vnímá, jako kdyby dostal čas navíc. „Mám nějaký čas navíc, protože už mohl být konec. Když mi pánbůh cosi přidal, tak si říkám, že tento čas už není můj a měl by patřit jemu a službě,“ dodává.

Celý rozhovor pořadu Hovory najdete v audiozáznamu, ptala se Eva Hůlková.

autoři: Eva Hůlková , lup
Spustit audio

Související