Prezidentské duely VI.: Biden a Trump. Zanechte všech nadějí, ti dva do toho půjdou znovu

Jak se zbavit muže, který na tiskové konferenci vážně uvažuje o tom, zda by epidemii nemohlo zastavit vstřikování dezinfekce do žil? Joe Biden v roce 2020 zvítězil, Trump porážku nikdy neuznal. Co z toho vyplývá do budoucna?

Čtěte také

Prezidentské duely I.: Nixon versus Kennedy aneb Co může způsobit zpocené čelo

Trumpovy čtyři roky v Bílém domě dopadly kontroverzně, nikoli však katastroficky. Ekonomice se na konci jeho éry vcelku dařilo, ale nezvládnutá pandemie příliš ukazovala na voluntarismus a nepoučitelnost prezidenta, který měnil zásadní rozhodnutí stejným tempem jako ponožky a své spolupracovníky považoval za jakýsi spotřební materiál – lze je použít a v případě kritických postojů se odhodit. Trump kritické myšlení uplatněné na jeho osobu neodpouští. 

Štěstím pro svět a zvlášť pro Evropu bylo, že se Trump jako nováček ve vysoké politice zpočátku obklopil zkušenými a kompetentními lidmi – typickými příklady byli viceprezident Mike Pence nebo americká velvyslankyně při OSN a jeho současná protikandidátka v republikánských primárkách Nikki Haleyová. Málokdo z jeho okolí ovšem vydržel do konce. Mnozí buď skončili sami, nebo se jich Trump zbavil. A je otázka, zda by do toho šli podruhé.

Vystoupit z NATO? Ok, zatím ne

Skutečnou hrozbou pro Evropu byl například Trumpův vztah k NATO, což se málem fatálně projevilo po jeho příletu do Bruselu na summit Aliance v roce 2017.

„Prý to bylo nahraně: ráno chtěl, odpoledne nechtěl,“ komentuje lakonicky politolog Roman Joch Trumpovo rozhodování, zda mají Spojené státy opustit NATO a přestat jakkoli ručit za evropskou bezpečnost.

Čtěte také

Prezidentské duely II.: Johnson versus Goldwater aneb Atomová paranoia

V každém případě dal Trump velice jasně najevo, že Evropané musejí razantně zvýšit příspěvky na společnou obranu. Což z hlediska dnešní Putinovy války proti Ukrajině i Západu jako takovému byla v konečném důsledku šťastná okolnost.

Ani jiné Trumpovy kroky v zahraniční politice nebyly nakonec tak fatální, jak by se mohlo z prezidentova způsobu rozhodování vyplynout. Jeho blízkovýchodní politika – tvrdá vůči Íránu a vstřícná vůči Izraeli – byla po Obamově poměrně naivní éře pozitivní změnou.

Jak zároveň dodává amerikanista Kryštof Kozák: „Trump nebyl válečný prezident. A své strašení a nevypočítatelnost na mezinárodní scéně nakonec nedoprovodil žádným vojenským dobrodružstvím. Byl spíš izolacionistou, stáhl vojáky USA zpět z Afghánistánu. Na druhou stranu porušil elementární důvěru v to, že USA jsou spolehlivý spojenec. A to není dobrá zpráva pro nikoho.“

Pomsta jako palivo

Platí ovšem v případě Trumpa vždy pravidlo, že všechno zlé je pro něco dobré? To je diskutabilní. Po tom, co Trump předvedl po prohraných volbách na přelomu let 2020 a 2021, kdy nejprve odmítl uznat výsledek voleb, tvrdil, že mu byly tyto volby ukradeny a jako bonus inicioval útok svých příznivců na Kapitol, což těžko šlo kvalifikovat jinak než jako pokus udržet se protizákonně ve funkci, je dnes relevantní důvod se obávat jeho návratu do funkce.

Čtěte také

Prezidentské duely III.: Carter versus Reagan

Je Trump 2.0., pokud by nastoupil do druhého funkčního období, reálným ohrožením americké demokracie? „Není, ale ne že by leccos nechtěl,“ komentuje Roman Joch. „Jeho instinkty ale ohrožením ústavního režimu jsou.“

Ale další složky moci a soudní systém v USA jsou podle Jocha tak silné, že Trump prakticky nemá šanci americkou demokracii zničit. „Jestli by zničit chtěl – nechci mu sahat do svědomí. Ale některé jeho výroky jsou nehorázné. On má telefonát se státním tajemníkem státu Georgia a říká mu: potřebuju, abyste mi našel 1600 hlasů. A ten to odmítl.“

Jednoznačně varovným signálem je Trumpova zjevná pomstychtivost, kterou ještě posilují zdlouhavé a do voleb zjevně nestihnutelné soudní procesy, kterým čelí. Kombinace soudních tahanic a Trumpova zpochybňování voleb v roce 2020 tvoří jedinečné palivo, které může jeho příznivce vybudit podobně jako při útoku na Kapitol počátkem roku 2021.

Proč Biden porazil Trumpa. A proč to nemusí podruhé vyjít

Příčiny vítězství Joe Bidena v roce 2020 byly zřejmě dvojího druhu: jednak zmíněný covid a jeho následky, které ukázaly neschopnost prezidenta Trumpa kompetentně rozhodovat v situaci dlouhodobě krizové. A za druhé Biden na rozdíl od Trumpa disponoval věrohodným politickým životním příběhem.

Čtěte také

Prezidentské duely IV.: George W. Bush versus Al Gore aneb Usedl do křesla v Bílém domě správný muž?

Muž, který si vyšlapal svou cestu do nejvyšších pater americké politiky už jako mladý senátor. Na podzim 1972 byl zvolen jako nejmladší člen kongresu za stát Delaware. Sotva měsíc poté ho potkala osobní tragédie: o vánočních svátcích se stala jeho manželka spolu s malou dcerkou obětí autonehody, oba jeho synové ji přežili s těžkými zraněními.

Jako politik to Biden do té doby dotáhl nejvýše na viceprezidenta z éry Baracka Obamy. Což by vzhledem k jeho tehdejšímu věku mělo být zdánlivě dostačující. Jenomže Biden se rozhodl kandidovat na prezidenta mimo jiné i proto, že viděl Trumpovy výsledky v Bílém domě.

Jeho motivace byla takřka osobní, a ve volbách 2020 právě on dokázal navzdory pokročilému věku přesvědčit většinu Američanů, že bude jakousi „ruční brzdou“, která znemožní čím dál divočejšímu Trumpovi pokračovat. Biden také dokázal sjednotit jak radikálně, tak umírněn orientované voliče demokratů, podle všeho získal i některé hlasy umírněných republikánů. Bidenovo poselství znělo: na čtyři roky tady bude stabilita a klid.

Čtěte také

Prezidentské duely V.: Hned dva špatní kandidáti Hillary Clintonová a Donald Trump

Tato éra letos skončí. Přinejmenším proti sobě máme dva seniory, z nichž jeden touží po odplatě za způsobená příkoří a druhý už jen kvůli svému věku vzbuzuje otázky, zda se mu mají podruhé svěřit klíče od pracovny „ředitele zeměkoule“.

Je otázkou za milion dolarů, zda v historicky krátké době dokáže americká politická scéna sestávající prakticky jen ze dvou politických stran najít mezi svými členy a sympatizanty někoho jiného než tyto dva pány. Pokud ne, čeká nás svým způsobem nejbizarnější duel amerických prezidentských voleb za mnoho posledních let, s výsledky krajně riskantními i pro Ukrajinu, a tím i pro nás. Putin čeká a těší se.