Přestaňme vinit komunistický režim. Jsou tu konkrétní lidé, kteří páchali zlo, tvrdí Winkelmannová

Neela Winkelmannová|foto: Luboš Vedral

„Je důležité, aby se současný demokratický režim aspoň symbolicky distancoval od toho minulého a ukázal na ty, kteří byli zodpovědní, protože tito tři činitelé osobně nesou vinu za to, jak režim vypadal,“ vysvětluje v pořadu Pro a proti bývalá ředitelka platformy Evropské paměti a svědomí Neela Winkelmannová.

Podle ní je symbolické a důležité, že se tak děje teď. „Protože jsme získal odstup od minulého režimu, a také díky Evropské unii a našemu novému relativně chytrému postupu podávání žaloby je to teprve možné.“

Zkusili jsme pohnout českou justicí ze zahraničí, to je ten průlom. Máme nové archivní rešerše. Dokládáme, že se Jakeš a Štrougal účastnili pravidelných zasedání ÚV KSČ... Nerozhodovali přímo o zabíjeních na hranicích, ale o tom, jak bude vypadat jejich ostraha. Měli informace o narušitelích..., a pak úkolovali ministra vnitra, aby přijal další opatření... Do detailu řídili, jak bude vypadat ostraha státních hranic, věděli, že tam jsou zabíjeni lidé a nic proti tomu nepodnikli.
Neela Winkelmannová

Nejde tu prý o osobní pomstu. „Chceme ale, aby soud vynesl výrok o vině těchto lidí, tedy že nesou osobní zodpovědnost za kriminální režim, který byl na státních hranicích do roku 1989, a za zbytečnou smrt nevinných lidí. Co se s nimi stane potom, je nám celkem jedno.“

„Musíme se přestat tvářit, že to byl režim. Byli to konkrétní lidé, kteří ve svých nejvyšších funkcích mají na svědomí zlo, které tu bylo pácháno. Dosud mi u českých orgánů chyběla odvaha se zabývat skutkovou podstatou vraždění nevinných lidí..., kteří utíkali z naší republiky,“ shrnuje Neela Winkelmannová.

K odsouzení nejspíš nedojde

Jiří Pehe|foto: Luboš Vedral

„Smysl to má, ale v kontextu uplynulých 30 let, kdy tito pánové žili zde, brali vysoké penze, zatímco jejich oběti často živořily, je to trochu sůl do rány,“ upozorňuje ředitel New York University Prague a politický analytik Jiří Pehe.

Vyrovnání s minulostí mělo být mnohem radikálnější a tito lidé měli být odsouzeni hned po revoluci. „Dnes už je to jen symbolické... a pro ty, co to zažili, je to tak trochu facka do tváře, protože ti stíhaní jsou staří pánové, kteří tu žili 30 let spokojený život.“

Obávám se, že k odsouzení nedoje. Právní konstrukce je chatrná, protože oni sice měli dostatek vlivu, aby zákony měnili, ale protože komunistický režim byl kolektivní, očekávám, že se budou úspěšně bránit tím, že to nebylo v jejich individuální moci... Takže myslím, že to nakonec k žádnému soudnímu odsouzení nedospěje, i když bych si to přál.
Jiří Pehe

Problém prý je, že se nový demokratický režim nedostatečně distancoval od právní kontinuity s minulým režimem. „Nemám ale nic proti samotnému procesu a je dobře, že stíhání a možná i ten proces proběhnou, protože to je ze symbolických důvodů důležité.“

„Bohužel u nás nedošlo k vypořádání s minulostí, jaké proběhlo v Německu... Náš demokratický režim stojí na schizofrenii, že máme zákon o zločinnosti komunistického režimu a ideologie, ale vesele tu dál existuje komunistická strana... Škody na kolektivním vědomí českého národa už byly napáchány a tento proces je symbolickou tečkou,“ konstatuje Jiří Pehe.