Uznání Palestiny? V kontextu doby chybný krok, hodnotí Vondra. Zvyšuje tlak na Izrael, namítá Yar

Byl to podle vás správný, nebo chybný krok ze strany jmenovaných zemí, že se rozhodly uznat nezávislý Stát Palestina a učinily tak v současné době?

Lucia Yar (Progresivní Slovensko): Jsme v pořadu Pro a proti, tak já asi budu jednou tou stranou. Myslím, že uznání Palestiny je krokem k tomu, aby se změnila dynamika konfliktu. Asi se budeme bavit o tom, jak moc je to symbolické a co všechno je realistické.

Čtěte také

Tureček: Izrael desítky let odmítá vznik Státu Palestina. Nejde mu jen o bezpečí, ale i o expanzi

Samotné uznání samozřejmě mír nepřinese, ale zvyšuje se tlak na Izrael, aby zastavil vojenské operace, aby se otevřely cesty k politickému řešení, protože ano, otázka rukojmí je na stole.

Hamás je obrovským problémem pro Palestinu, ale zároveň platí, že odpověď Izraele a skoro 65 tisíc mrtvých Palestinců v Gaze, z čehož asi více než 80 procent jsou podle veřejných zdrojů civilisté. To je neuvěřitelná katastrofa současné doby.

Rozumím vám, ale vracím se k původní otázce. Je to správný, či chybný krok uznat Palestinu právě v této době?

Alexandr Vondra (ODS): Myslím, že to je v kontextu dnešní doby chybný krok, který ničemu nepomůže. Nás jako Česka se to až tolik netýká, protože Palestinu jako stát kdysi uznal Gustáv Husák a komunistické Československo a my jsme to „neoduznali.“ Čili nás teď žádný takový krok nečeká.

Čtěte také

Sousedství na Blízkém východě. Jak by vypadal svět, kdyby se Státem Izrael vznikl i Stát Palestina?

Souhlasím s tím, co zaznělo v komentáři izraelské vlády, že v dnešním kontextu je to vlastně jen odměna Hamásu za jeho brutální teroristický útok před téměř dvěma lety.

Je to další příklad toho jak Evropané, zejména tedy Britové a Francouzi, provádějí naprosto chybnou politiku. Není to nic nového pod sluncem. Mají k tomu nějaké své domácí politické důvody, ale rozhodně to žádnému míru nepomůže.

A je to skutečně špatné. Kdybychom si za poslední dva roky, nebo i za delší dobu, udělali bilanci, v čem třeba Britové nebo Francouzi pomohli Izraeli, co udělali pro to, aby Hamás neexistoval, tak dojdeme vlastně k tomu, že nic. Bohužel je to tak.

Dynamika konfliktu

Od Lucie Yar zaznělo, že uznání Palestiny může změnit dynamiku situace na Blízkém východě. Ani s tím nesouhlasíte?

Vondra: Minulý týden jsem vedl delegaci složenou z některých europoslanců i poslanců různých evropských národních parlamentů v Izraeli. Byl jsem tam čtyři dny a mohl jsem velmi detailně mluvit s mnoha izraelskými činiteli a nedomnívám se, že by to jakýmkoliv způsobem změnilo dynamiku na zemi.

Poškozuje to samozřejmě vztahy mezi Evropou a Izraelem. Asi to nějakým způsobem Izrael více izoluje. Ale neměl jsem ani náznakem dojem, že by Izrael slevil ze svých nároků, že Hamás musí skončit s kšeftováním s lidskými životy, okamžitě propustit rukojmí a složit zbraně. Přitom pokud se to stane zítra, tak pozítří ta hrůzná válka v Gaze skončí.

Odměna Hamásu?

Paní Yar, kde berete ten optimismus, že se může změnit dynamika situace, když od Alexandra Vondry zaznívá spíše velká skepse? Navíc pan Vondra potvrdil slova Benjamina Netanjahua, že jde o „odměnu pro Hamás.“ Vy to tak nevnímáte?

Yar: Nevnímám to tak, protože i názory, které slyšíme z Kanady, z Austrálie, Francie, Spojeného království, hovoří o tom, že tlak na Hamás potřebujeme udržet a potřebuje být silný. Ale nikdo nemluví o tom, že teď jde vyjednávat s Hamásem.

Mluvíme o konci obrovské likvidace obyvatelstva. Dnes už se bavíme o genocidě, kterou potvrzují komise. Proto ten tlak musí být na obě strany.

Čtěte také

Hamás byl poražen, ale spirálu násilí může zastavit jedině vize palestinské státnosti, míní Hesová

Jaký tlak na Hamás momentálně zmíněné země, které už uznaly Palestinu v neděli a dnes, tedy v pondělí, se k nim hodlají připojit další, tím uznáním vyvíjejí?

Yar: Samozřejmě jsou to diplomatické kroky. Uznání Palestiny není žádná odměna Hamásu, ale uznání práva Palestinců na vlastní stát. To je to, o čem se bavíme.

To právo existuje v mezinárodních úmluvách.

Yar: Ano. Hamás je jen jedna z (palestinských) frakcí. Dokonce většina se shodne, že je teroristická. A většina obyvatel Palestiny trpí pod vládou Hamásu i pod izraelskou okupací. O tom to asi není.

Čtěte také

Operace ve městě Gaza. „Kdyby Izrael necítil, že je to nutné, neriskoval by to. Hamás rozumí jen síle,“ myslí si Ondřej Šmigol

Netanjahu a izraelská vláda používají tento argument pro to, aby zakryli vlastní zodpovědnost za pokračování války. Oslabuje se jakékoli dvou státní řešení, když neustále pokračuje bombardování. A zároveň platí, že neustále pokračuje i další okupace území.

Já jsem se vás ptala, kde berete ten optimismus, že se teď změní dynamika.

Yar: Jsem optimistický člověk. Jinak bych asi nebyla v politice, kdybych nevěřila, že se věci dají změnit. Ten tlak, který teď vidíme – přes 150 zemí celého světa, obrovská většina světa – říká, že Netanjahuova vláda potřebuje v první řadě zastavit obrovské útoky.

My tam máme desetitisíce obětí. Já vůbec nerozumím tomu, že někdo považuje odpověď Netanjahuovy vlády za adekvátní. Většina lídrů v Hamásu je vyvražděná, jsou mrtví. Množství lidí i bojovníků opustilo území Gazy.

Ale prosím, jaký je důvod pokračování, když to ještě více militarizuje obyvatelstvo?

Přispěje krok zemí k ukončení konfliktu, nebo bude naopak překážku míru? Poslechněte si celou diskuzi v audiu na začátku článku.