Přemysl Čech: Šumavský exil Zdeňka Bakaly

Dostal punc lháře i zloděje, byl pasován na hyenu, žraloka a přirovnáván k Viktoru Koženému. Mapoval se jeho ústup z českého byznysu a předpovídaly hořké konce. Docela slušná nálož na jednoho člověka.

Nevím, jak se k tomu všemu Zdeněk Bakala stavěl, ale řekl bych, že si z toho moc nedělal. Na pátek měl totiž na šumavské Modravě domluvenou kolaudaci svého sídla, které částečně opravoval (stavby zapuštěné do terénu mají sklon vlhnout) a zároveň rozšiřoval.

Do Modravy a okolí se zamiloval – pokud je něčeho takového dravý investor vůbec schopen – zejména po roce 2000, kdy prodal investiční společnost Patria Finance. Ve zdejším hotelu se věnoval svým oblíbeným činnostem, mezi které patří popíjení bílého vína, pokuřování kubánských doutníků a četba detektivek.

A možná právě tady se zrodil nápad, že by jako další kariéra nebyla špatná dráha uhlobarona. O čtyři roky později ovládne skupinu Karbon Invest. Nechme stranou detaily této privatizace, jejíž příprava započala v roce 1991, padla v ní mnohá obvinění a měla různé kontroverzní etapy a zlomy, z nichž dalšího jsme právě svědky.

Čtěte také

Podstata Bakalovy lumpárny má spočívat v tom, že navzdory svým slibům neprodal nájemníkům 43 tisíc bytů na Ostravsku, ke kterým se dostal za průměrnou cenu 40 tisíc korun za jeden v určité fázi privatizace OKD. No a co? Stačí se podívat na jakoukoliv předvolební kampaň a jsme zavaleni takovými sliby, že ten Bakalův by mezi nimi mohl klidně zapadnout.

A když se podíváme na to, jak to s takovými sliby dopadá, zjistíme, že mnohdy kopírují právě Bakalův scénář. Inu sliby se slibují a blázni se radují. Podstatné je, že podle dostupných informací není zatím Zdeněk Bakala kvůli své bytové transakci v hledáčku policie nebo dokonce soudů.

V zimě 1990 se na Modravě přestalo budovat sídlo roty pohraniční stráže|foto: Přemysl Čech

Kupní smlouva na byty OKD byla totiž sepsána tak mazaně, že ani soudní postih neumožňovala, protože preferovala případnou arbitráž. K té také došlo, stát ji na chvíli ustál, ale poté ztratil jakékoliv páky na to, jak finančníka donutit, aby splnil své sliby.

Z dnešního pohledu se tedy zdá, že Zdeněk Bakala udělal jen to, co mu český stát (a například také současný premiér) svými kroky udělat umožnil. Nic víc, nic míň. A řečeno s klasikem: „Nemusí se nám to líbit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak jediné, co s tím můžeme dělat“.

Čtěte také

Zdeněk Bakala emigroval z Československa v devatenácti letech v roce 1981 a po listopadu 89 se vrátil v gáži společnosti Credit Suisse First Boston. Vrhá se do zdejšího světa peněz a ví, jak na sebe upozornit. Na jedné z prvních tiskovek rozdává novinářům hodinky, na kterých čísla hodin nahrazují symboly jednotlivých měn.

Řečeno s jiným klasikem: „Ještě je mám schovaný“. A pak už jde z projektu do projektu, novináři zmapovali jeho angažmá ve víc než sto třiceti firmách. Zdeněk Bakala zkrátka jen využil možností, které nabízela Klausova dravá privatizace a bouřlivá ekonomická transformace.

A na stejném místě dnešní podoba šumavského sídla Zdeňka Bakaly|foto: Přemysl Čech

Co – opět podle dostupných informací – využít nemusel, byla Klausova amnestie z roku 2013, která ukončila mimo jiné velké množství vyšetřovaných kauz závažné hospodářské kriminality a korupce a tím vlastně napsala tečku za érou dravého kapitalismu v Česku.

Zdeněk Bakala napsal jednu ze svých teček za svou investorskou misí u nás právě teď. V klidu se může přesunout do svého zrekonstruovaného sídla z jeho další modravské rezidence, kterou – protože život tropí hlouposti - je bývalá stanice finanční stráže.

Tady má své trvalé bydliště i sídlo podnikání: Zdeněk Bakala, č. p. 14, Modrava. V šumavském tichu tu může opět popíjet své víno, bafat z doutníků, listovat detektivkou a spřádat další plány. A my ostatní se můžeme ptát sami sebe, jestli máme, co jsme chtěli. Soudím, že Zdeněk Bakala to má.

Přemysl Čech vám přeje vlídný den!