Předvolební manévry

20. leden 2010

Jakoby toho nebylo dost a dost jednou za osmačtyřicet měsíců, kdy se politické strany snaží dosáhnout ve sněmovních volbách mety nejvyšší, totiž maximálního podílu na centrální vládě. Tentokrát jejich kampaňovou masáž absolvujeme nadvakrát. I když je pravda, že se vloni na podzim zabrzdila skoro těsně před vyvrcholením. Což se ovšem už letos na jaře stát nemůže a koho politické hemžení baví, ten si užije.

0:00
/
0:00

Například už teď může pozorovat známky manévrů na kandidátkách, neboť ty říjnové se už mohou zdát lídrům, volebním manažerům a všelijakým poradcům zralé ke korekturám.

A média to zaznamenávají. Například tušené pohyby v sociální demokracii, které, i když se strana tváří jakoby se jí to netýkalo, může dělat starosti například na severu Čech, kam do hry nově vstoupil Miloš Zeman v roli přímého konkurenta předsedy Paroubka. Ten už asi nebude opakovat podobný tah, jakým bylo přechodné umístění televizní subrety na vysokou pozici právě tamní krajské kandidátky, a vřazení v té chvíli finančně zajištěné ex-zelené poslankyně Zubové na jinou soupisku. Což obé přineslo nelibost uvnitř strany a nechápavý údiv voličstva. Nechce-li Paroubek vyjít z Ústecka se ztrátami, bude se muset opírat o známé místní postavy a zapomenout na experimenty. A i když je v současné chvíli ČSSD v roli celostátního volebního favorita, půjde jí o každou desetinu procenta kdekoliv. Kupříkladu v Praze, tradičně socialistům nenakloněné. A ve které zůstává i přes stále horší pověst dominantní ODS a kde ovšem patrně bude za neokoukanou TOP 09 kandidovat Karel Schwarzenberg a podceňované Zelené dost možná povede leckým stále respektovaný Martin Bursík. Pokud ovšem míní sociální demokraté přesunout do čela pražské kandidátky doposud jižní Moravě určeného Bohumila Sobotku, nemusí tím sledovat jen to, že je umírněný ex-ministr financí pro Pražany celkem akceptovatelný. Paroubkovi svým způsobem nebezpečný Sobotka by totiž jihomoravským předpokládaným úspěchem mohl získat (dokonce i výrazně lepším výsledkem než sám Paroubek v severních Čechách), zatímco v Praze Sobotka nanejvýš nepropadne, čímž oslabí případné předsednické ambice. A pokud míní naopak Jiří Paroubek místo Sobotky instalovat na Brněnsko tamního hejtmana Michala Haška, hodlá tak asi zpevnit okruh svých lidí. Možná i instalovat věrného Haška do vlády. Tak se aspoň taková šaráda pozorovatelům jeví.

A do svého kroužku zřejmě šéf strany počítá stávajícího ministra vnitra Martina Pecinu, který sice sedí v nestranické vládě, ale příslušnost k ČSSD takřka netají, stejně jako záměr v politice zůstat. A právě o Pecinově pozici na některé z čelních krajských kandidátek, snad západočeské, se nyní spekuluje. Ale dodejme ovšem: vše výše řečené je více méně zatím v úrovni spekulací.

Z lehce "outsiderovské" a tedy ne tak zcela nevýhodné pozice do kampaně vstupující ODS zatím úpravy kandidátek nesignalizuje, což ale neznamená, že nepřijdou. Dost možná nejkomplikovanější postavení má strana v hlavním městě, kde prakticky dvě desetiletí suverénně kralovala. Ale pražská ODS má nyní kvůli mnoha věcem takřka z ostudy kabát a pokud jí občané dají stejně hlasů jako obyčejně, bude to malý zázrak setrvačnosti. Vedení strany si toho je zřejmě vědomo a tak aspoň naznačuje, že se ostré hrany mezi předsedou Topolánkem pražským šéfem Bémem dají ohladit a pomyslná válka pragmaticky ukončit. Je ovšem otázkou, do jaké míry to je uvěřitelně proveditelné, neboť nepřátelských akcí obou politiků se za poslední léta takřka nedá dopočítat. A je třeba brát v potaz, že Bémem proti Topolánkovi bojuje jen zdánlivě nadstranický prezident, třebaže by mu dění u občanských demokratů mohlo být lhostejné. ODS přitom vcelku nezáleží na to, kdo bude v Praze číslem jedna na kandidátce ČSSD. Mnohem vážnější hrozbu zajisté cítí od Schwarzenberga a konec konců i od už zmíněného Bursíka, pokud si ten skutečně rozmyslí odchod z politiky a nechá se přemluvit k vedení pražské soupisky Zelených. Občanští demokraté přitom v dané chvíli pro Prahu nedisponují mimo Béma žádnou výraznější postavou a do voleb ji těžko najdou. Mír mezi Topolánkem a Bémem je tedy vlastně nezbytný. Jen, jak už bylo řečeno, bude třeba jej učinit uvěřitelným. Což je úkol jako hrom.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

Spustit audio