Předvánoční nákupy v letech socialismu? Zboží někdy bylo, někdy nebylo
V době, kdy se značná část nákupů vánočních dárků odehrává doma před monitorem počítače, jsou vzpomínky na fronty v obchodních domech a na shánění toho, čemu se říkalo „nedostatkové zboží“ výpravou do minulého století. A to doslova. O tom, nakolik objektivním zrcadlem doby byly v 70. a 80. letech Rozhlasové noviny, vysílané každý večer na stanici Praha, můžeme vést dlouhé debaty. Propojení cenzury a autocenzury udělalo své, některé skutečnosti ale nešlo ve vysílání nezmínit.
Čtěte také
Realita toho, co Gustáv Husák nazval „budováním rozvinuté socialistické vlasti“, se do zpravodajství dostala. Třeba v tom, jakým způsobem rozhlas informoval o předvánočních nákupech.
Při ohlédnutí zpět se možná mnozí dnešní posluchači pozastaví nad tím, s jak omezeným množstvím obchodů a zboží si museli naši rodiče a prarodiče vystačit. Pokud „tón“ do určité míry udávala Praha, pak stojí za zmínku, že ještě v první polovině 70. let mělo hlavní město jediný skutečně moderní obchodní dům – totiž Bílou labuť.
Období socialistického konzumu
Slovo moderní by se mělo dát do uvozovek, protože více než třicet let po svém otevření už i tento obchodní dům zastarával. Navíc poválečná orientace na těžký průmysl, od které se jen pomalu ustupovalo, způsobila, že socialistickému hospodářství se přes všechny sliby dlouhá léta nepodařilo zajistit dostatek obyčejného spotřebního zboží.
Čtěte také
Občas zprávy o tom probleskly i ve vysílání – třeba před Vánocemi 1969 se do zpráv dostala informace, že spotřebiče „na baterie“ budou pod stromečkem nejspíš bez baterií, protože jejich dostatek na trhu lze očekávat nejdřív na jaře dalšího roku…
V polovině 70. let se zase hovořilo o dlouhodobém nedostatku jízdních kol, automatických praček nebo šicích strojů. Aby nedošlo k nedorozumění: Kola, pračky i šicí stroje se nakonec po nějakém shánění koupit daly.
Jenže často zákazníci brali to jediné, co v prodejnách objevili, protože výběr byl malý a zboží přicházelo v omezeném množství.
I v předvánočních nákupech se odrážely změny, k nimž docházelo ve „vysoké politice“.
Období první poloviny 70. let je dobou pomyslných Husákových „plných hrnců“. Rozhlasové zpravodajství hovoří o nově otevřených obchodech (v celé republice jich během jediného roku přibylo na čtyři sta), o široké nabídce zboží (evidentně byla, v mnoha anketách si to pochvalují i nakupující) a dokonce i o tom, že se západní sdělovací prostředky pozastavují nad tím, jak bohaté jsou Vánoce v socialistickém Československu a jak nám je mohou západní Němci závidět (odvysíláno v Rozhlasových novinách 23. prosince 1973).
Čtěte také
Na jaře 1975 se zákazníci dočkali dvou moderních obchodních domů v Praze: Máje a Kotvy. Před Vánocemi toho roku byly oba důležitým místem pro vánoční nákupy; jen v sobotu 13. prosince 1975 utratili zákazníci v Kotvě neuvěřitelných sedm milionů korun.
Jenže ani období socialistického konzumu netrvalo věčně. Na přelomu 70. a 80. let se o předvánočních nákupech v rozhlasovém zpravodajství prakticky nehovořilo. A když se koncem 80. let situace uvolňovala, otevřeně už se zase mluvilo hlavně o nedostatkovém zboží.
To vše prostřednictvím ukázek z autentického dobového rozhlasového vysílání nabídne vánoční vydání pořadu Archiv Plus.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.