Pověra je evoluční mechanismus. Je lepší být trochu ustrašený, než mrtvý, tvrdí psycholog

02603987.jpeg
02603987.jpeg

Proč se bojíme pátku třináctého? A jak vůbec vznikají a co dělají s lidskou psychikou pověry? Hostem Magazínu Leonardo byl psycholog Dalibor Špok.

„Pověra odhaluje základní mechanismus lidské psychiky: nacházet ve světě smysl a orientovat se v něm,“ uvedl odborník.

A protože lidský mozek automaticky vytváří souvislosti mezi jevy, tak je evolučně výhodné vytvořit souvislost i tam, kde třeba není, objasnil Špok.

„Například předchůdce člověka si spojil obrys mraku se šavlozubým tygrem a toho bál, takže vlastně přeceňoval tuto falešnou souvislost, ale ten, kdo si ji nevytvořil a tygr tam byl, tak nepřežil. Z hlediska evoluce je tedy výhodné vytvářet si souvislosti i tam, kde nejsou, protože je lepší být trochu ustrašený a mít předsudky, než být mrtvý.“

Funkce ochrany proti úzkosti je v případě pověry zjevná. „Jsou také lidé, kteří tento mechanismus používají jako hlavní v životě, což se v psychopatologii nazývá obsese. Jde o chorobné pověrečné chování, aby se něco nestalo.“


„Redukovat úzkost v životě potřebujeme, a pokud nemáme jiný způsob, jak to udělat, tak nám zbude ta pověra.“

„Takoví lidé si třeba myjí ruce dvěstěkrát denně, protože se bojí infekce. A myjí si je tak dlouho, až mají ruce rozedřené a infekci dostanou, ale dělají to proto, aby redukovali svou úzkost.

Proč se vlastně pátek 13. stal právě tím dnem, který je předmětem pověrčivosti? „Myslím, že spojení pochází z židovsko-křesťanské víry, která formovala naši kulturu. Pátek byl v křesťanské tradici vždy nešťastný den, protože byl ukřižován Kristus, byl to den postu a odříkání.“

„A negativní výklad čísla 13 pochází buď z židovské kabalistické tradice, sami také v tomto čísle cítíme, že to není úplně poddajné číslo, navíc bylo 13 apoštolů a ten třináctý zradil. A takto se to spojilo,“ soudí psycholog.

Ten objasnil rozdíl mezi pověrou a vírou. „Psychologicky nelze říct, kde končí pověra a víra. Žijeme sice ve společnosti, která povýšila rozumnost na hlavní prostředek poznávání světa, ale tak samozřejmé to není.“


„Primární funkcí pro redukci úzkostí je pověra, ale víra má odlišnou roli. Pokud věříte světu, orientujete se v něm a dává vám smysl, tak se ho nebojíte.“

Stejně důležitá je i víra v hodnoty a principy. „Mluvíme o tom, že něčemu věříme, že to je dobré, a to nemůžeme rozumově odvodit. Právě rozhodnutí se k přijetí nějaké hodnoty je důležitým faktorem, který odlišuje víru od rozumového rozhodnutí.“

Rozdíl mezi pověrou a vírou je ten, že víra v hodnoty a principy spíše směruje do světa, za nás, tak bychom se orientovali a žili smysluplně, zatímco pověra je spíše orientovaná na nás. „My se chceme zbavit úzkosti, my chceme, aby nám to dobře dopadlo, a to je ten rozdíl.“

„I šťastné pověry jsou redukcí úzkosti. Když si nesáhnete na ten knoflík, když potkáte kominíka, tak stane se vám něco?“ uzavřel otázkou psycholog Dalibor Špok.