Povedená písnička
O uměleckých dílech platí, že se někdy osvobodí od svých tvůrců a žijí si vlastním životem. Bez ohledu na to, co říkají Honza Vyčítal a Vlasta Parkanová o svém dárku panu prezidentovi Bushovi, není zřejmě v jejich moci zabránit popěvku "dobrý den radare" aby se stal hitem. Ať už komentátoři tvrdí, že vznikla trapná, devótní agitka, anebo že dobře míněný záměr nevyšel, dělají písni skvělou reklamu.
Ta je dostupná na internetu a posluchače dokonale šokuje, neboť se jedná o nakažlivý retrostyl, neodolatelně komickou politickou agitku, o které je dnes nouze. Marketingově je nápad vytvořit proamerickou parafrázi na píseň, původně oslavující sovětského kosmonauta Gagarina, naprosto v pořádku. Pokud uspěla první verze, má šanci i druhá, jak to běžně vidíme třeba u filmů: Do kin se v příštích měsících bude chodit na Piráty z Karibiku 3, Shreka 3, Hostel 2, Smrtonosnou past 4 či Dannyho parťáky 3. V případě Gagarina 2 jsou předpokladem úspěchu upřímně pojatá myšlenka družby s osvoboditeli, mírová rétorika či okouzlení kosmem, tedy body, ve kterých se proamerický "rimejk" kryje s prosovětskou předlohou.
Působí-li tento umělecký počin svérázného písničkáře, kterému v refrénech sekunduje populární politička všeobecné pozdvižení, nejspíše je tomu tak proto, že jsem odvykli politické písni. Před časem zpracoval tento žánr Přemysl Rut. Jeho Stoletý zpěvník skvěle dokumentuje odvěké pokušení textařů angažovat se v aktuálním politickém boji. Často takto vznikl hit, který posléze působil trapně, pak komicky, až se nakonec stal dokumentem. Neosobním dokumentem se nakonec stane i legrační radar.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
