„Vizovická Mata Hari“ pracovala pro nacisty i komunisty a zradila manžela. Byla to opovrženíhodná postava, míní historik

Na rozdíl od skutečné Mata Hari, ta z československého území má na svém kontě nejen bezskrupulózní metody práce, ale také bezcharakterní a amorální osobnostní povahu. Na estébácký pokyn se dokonce provdala a svého manžela neváhala zradit.  

Z Vlajky do Sicherheitsdienstu

Narodila se roku 1920 v moravských Vizovicích. „Pocházela z rodiny českého rolníka, absolvovala dvouletou obchodní školu, v roce 1938 vstoupila do krajně pravicového hnutí Vlajka. To bylo jedním z hlavních antisystémových uskupení obdivujících evropské totalitní systémy,“ uvádí historik a host pořadu Jiří Plachý a vysvětluje:  

Čtěte také

Předobraz agenta 007 Sidney Reilly měl plánovat atentát na Lenina. Předběhla ho osamělá revolucionářka

„Ve Vlajce už před válkou existovala pronacistická skupina, někteří její členové v roce 1938 uprchli do Vídně a mezi nimi i Marie Tomšů.“ Zřejmě tehdy a právě ve Vídni začíná její práce pro nacistickou zpravodajskou službu Sicherheitsdienst. Pracovala totiž v rozhlasovém vysílání pod jejich řízením. Smyslem bylo dostávat do Československa defétistické informace.

Po vzniku protektorátu se působištěm Marie Tomšů stává Praha, novým občanstvím pak třetí říše. V říjnu 1944 se provdala za německého soudce Blaschtowitschku. „Ten sloužil Říši a působil jako státní zástupce. Získal pověst krvavého prokurátora. Později se přiznal, že trest smrti navrhoval v téměř 600 případech a téměř ve 120 byl skutečně realizován,“ konstatuje historik Plachý.

Svatba na příkaz StB

Po válce Blaschtowitschka stanul před soudem, výsledkem byl trest smrti. Jeho manželka se ale – i díky jeho svědectví – soudu vyhnula a jako říšská Němka byla odsunuta do Německa. „Začala se živit šmelinou a prostitucí, posléze i pašováním a od roku 1946 byla dobrovolnou spolupracovnicí československé vojenské zpravodajské služby,“ vysvětluje historik a pokračuje výčtem jejích úkolů:

Čtěte také

Zrádce v československé armádě na prahu války. Edmund Kalmár dodával informace nacistům

„Byla instruována, aby pronikla mezi československé exulanty a emigranty. Krátce po únoru 1948 dostala za úkol proniknout do blízkosti exulanta Vladimíra Pekelského.“ Na příkaz rozvědky se stala jeho sekretářkou a posléze i jeho manželkou, takže informace o Pekelském měla Státní bezpečnost opravdu z „první ruky“.

„Agentka Marina – tedy Marie Pekelská, pracovala pro československou zpravodajskou službu velmi aktivně, o všem z osobního života velmi pečlivě informovala a Pekelský netušil vůbec nic,“ konstatuje historik Plachý. Její oddanost, či amorálnost následně vyvrcholila splněním dalšího estébáckého příkazu: agentka Marina měla svého manžela vylákat do Vídně, do její Sověty okupované části, a nastražit léčku, aby byl Pekelský unesen a stal se z něj spolupracovník Státní bezpečnosti.

I tuto akci zdárně splnila a při zlomení jeho odporu velmi výrazně napomohla jeho manželka, která hrála hru, že byla unesena spolu s ním a citově ho vydírala, že pokud se nestane spolupracovníkem on, tak bude postižena i ona, vysvětluje Plachý.

Opovrženíhodná postava

Ve druhé polovině 50. let, kdy dochází ke zmírnění studené války, poklesla i hodnota obou agentů. „Ale v roce 1962 byla s oběma spolupráce obnovena, protože bylo zahájeno vysílání německého Deutsche Welle, kdy se Pekelský stal jeho šéfem a Marina hlasatelkou.“ 

Čtěte také

„Byla popravena v květovaných šatech a sandálkách.“ Nenávist Čechů a Němců zkoumá historik Kyncl

Pro komunistické estébáky pracující tandem manželů Pekelských trval několik let, spolupráce s nimi byla ukončena v roce 1972. Historik Plachý uvádí důvod: „Po sovětské okupaci v srpnu 1968 odešel na Západ bývalý rozvědčík Bitmann, který se na jejich řízení dříve podílel.“ Další informace o agentce Marině už archivy neposkytují.

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy – zda Československo nemělo také svou Mata Hari, host pořadu historik Jiří Plachý odpovídá: „Označení Mata Hari má u nás jakýsi romantický nádech, agentka Marina bývá někdy označována jako vizovická Mata Hari, avšak byla spíše opovrženíhodnou postavou, která si žádný romantický pomník nezaslouží.“

Poslechněte si celý pořad Jak to bylo doopravdy. Připravila ho Ivana Chmel Denčevová.