Poválečná architektura není pouhý brutalismus. To by byla zjednodušující nálepka, vysvětluje rapper Vladimir 518

1. říjen 2024

„Projekt Architektura ČSSR 58–89 není primárně o prefabrikovaném typu architektury, není o panelácích, ale víc o stavbách kreativních, solitérních až ikonických,“ vysvětluje Vladimir 518. Právě na základě jeho námětu pak režisér Jan Zajíček natočil nový dokument.

Vladimir 518, vlastním jménem Vladimír Brož je rapper, výtvarník a publicista, který se zabývá architekturou a typografií. „Vždy jsem měl rád odvážné myšlení a projekty. Říct, že poválečná československá architektura je pouze brutalismus, je zjednodušující nálepka,“ říká v pořadu Hovory.

Čtěte také

A dodává, že jeho motivací ke spolupráci s Janem Zajíčkem bylo pochopit, jak se unikátní projekty vymanily z okovů socialistického realismu a vrátily k mezinárodnímu výrazu.

„A člověk byl nakonec nucený se vyrovnat s prostředím, ve kterém žije. Asi jsme se chtěli vyrovnat i s tím, kde jsme vyrůstali,“ doplňuje Vladimír 518. 

Režisér Zajíček přiznává, že u vzniku dokumentu asi stála i jeho posedlost městským prostředím. „Sám za sebe jsem vnímal například graffiti jako nějakou komunikaci prostřednictvím městského prostoru, kde jsou ulice tím médiem pro jeho vyjádření.“ 

Brutálně krásné?

Do českých kin tak vstupuje první film, který uceleně mapuje československou architekturu druhé poloviny 20. století. Brutálně krásné, ale brutálně opomíjené, říkají o stavbách vzniklých mezi roky 1958 až 1989 oba tvůrci snímku.

Z veřejné debaty se přitom zdá, že „komunistické baráky“, jak se jim někdy přezdívá, už patří do historie. Budovy obchodního domu Ještěd v Liberci nebo pražské budovy Transgasu už dokonce k zemi šly. 

Je československá poválečná architektura opomíjená? Jak se hiphopeři zamilovali do staveb období komunismu? Je Žižkovská věž v Praze nejošklivější stavba na světě? Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory Petra Viziny.

 

autoři: Petr Vizina , lup
Spustit audio

Související