Použití odloženého?

A obě strany zároveň jakoby nechtěly ani slyšet, co preferují rivalové. Oč se ale jevila obě stanoviska vyhrocenější, o to víc se přece jen zdálo, že onen zmíněný obchod není zcela utopický. Dnes to ale zase vypadá tak, že pokud k němu byli někteří zákonodárci náchylní, stejně se hned neuskuteční.

Obě záležitosti byly určitě větším traumatem ODS, neboť odpor části jejích zákonodárců znamenal v mírnější variantě podmiňování souhlasu s Lisabonskou smlouvou tím, že nejprve musí projít parlamentem radar. A ve variantě tvrdší pak vnitrostraničtí oponenti dokonce hrozili, že neprosazení radaru by mohlo mít vliv na jejich další podporu vládní koalice.

Dolní komora se dostala dřív k lisabonské smlouvě, s níž dlouhodobě souhlasili vedle levice i proevropští lidovci a Zelení. Minulý měsíc se pak našlo rovněž několik hlasů z lavic ODS. Patrně i proto, že odmítat dokument i v období českého unijního předsednictví by vypadalo divně. A dalo se očekávat, že smlouva by mohla projít i horní komorou, přestože i zde je skupina senátorů ODS, s nimiž počítat asi nelze. Smlouvu by pak musel samozřejmě ještě signovat i prezident, o čemž sice lze pochybovat, ale Václav Klaus své úmysly v tomto směru předem neoznámil, teoreticky je tudíž možné leccos. Nejspíš ale bude minimálně čekat na výsledky případného opakovaného irského referenda.

Pokud také několik sociálních demokratů uvažovalo o proklouznutí radaru, nyní před zásadnějším dilema nestojí, když prezident Barack Obama naznačuje, že zase až takový spěch není - ministr zahraničí Schwarzenberg po návštěvě USA zmínil možnost tříletého posunu. A to je samozřejmě podstatné. Postoj amerického prezidenta se samozřejmě ještě může zcela změnit, nicméně teď jakoby mohl parlament otázku dohod s Američany uložit k ledu. Pokud by se tak stalo a pokud by zároveň prošla lisabonská smlouva i senátem, pak by se ovšem samozřejmě cítili jako vítězové sociální demokraté. A to by se dojista zase nelíbilo politikům ODS válčícím s předsedou Topolánkem. Tento týden se přitom otevřela cesta k odstranění další jimi vytýčené překážky ratifikace unijní smlouvy - sněmovna totiž schválila zavedení takzvaného vázaného mandátu vlády. Konkrétně jde novely parlamentních jednacích řádů, jejichž cílem je zamezit v budoucnosti vládě převádět své pravomoci na unii bez toho, aniž by s tím nejprve souhlasili zákonodárci. Novely ovšem musí opět schválit horní komora a podepsat prezident. Čili se senátoři zřejmě mohou zabývat lisabonskou smlouvou až tak v květnu.

Pokud jde o radar, ten se ale k onomu zmiňovanému "ledu" blíží stále víc. Oslabená vláda, která příští týden může, ale také nemusí přežít pátý pokus opozice vyslovit ji nedůvěru, byla donucena radar stáhnout z programu březnové schůze sněmovny, protože by podle všeho utrpěla porážku. Vrátit se k protiraketovému deštníku míní až po dubnovém summitu NATO ve Štrasburku, kde by se mohlo americké stanovisko vyjasnit. A ostatně se čeká, zda a co řekne k radaru za pár týdnů v Praze Obama.

Možná je tedy tak napůl už radar skutečně v daném okamžiku zapomenut. Z vnitropolitické scény však nemizí. A to znovu v souvislosti s lisabonskou smlouvou. K ní prý ODS už prý nemá činit nic vstřícného, když pro radar neuměla vláda najít podporu. To se aspoň domnívá Topolánkův protikandidát na prosincovém kongresu ODS Pavel Bém, prý kabinetem ministrů "hluboce zklamán". Nelze si při té příležitosti nevšimnout, že ve chvíli, kdy koalici čeká zkouška ohněm příští týden ve sněmovně, vystupuje Bém nepříliš skrytě proti Topolánkovi. Ačkoliv by člověk čekal, že taková známá stranická persona bude naopak stát za vládou, ve které má ODS přece většinu. A to zcela bez ohledu na různost názorů. Jenže to by zřejmě bylo očekávání dosti naivní.

A tak si aspoň lze klást otázku, jestli Bémovi opět netane na mysli nějaká forma velké koalice. Pokud by tomu tak bylo, pak jako záminku si vzal k napadení ohrožené vlastní vlády momentálně spíš bezpředmětný radar, působí to skoro surrealisticky. Zvlášť když sociálním demokratům a Paroubkovi najmě velká koalice na srdci leží jen těžko. A rokovali by o ní až jen po nějakém dalším volebním patu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .