Potřeboval jsem si dokázat, že umím žít bez státu, říká Ivan Langer

„Dělám advokáta, pracuji velmi tvrdě a docela se nám daří, aniž by součástí mého příjmu byla koruna z veřejných zdrojů. To mě těší, protože jsem si to potřeboval vnitřně dokázat. To, že umím žít bez státu. Současně ale nevylučuji, že pokud bych měl jednou pocit, že jsem v soukromém životě již zanechal určitou stopu, pomýšlel bych na návrat do politiky,“ dodává.

Politika funguje jinak

Vedle úspěchů ale Langer bilancuje také své životní prohry, konkrétně výsledek parlamentních voleb roku 2010, kdy byl voliči na kandidátce vykroužkován a skončila tím jeho politická kariéra.

„Myslím si, že to byla extrémní kampaň, která se tehdy vedla. Na jedné straně byla proti Paroubkovi a na druhé straně proti Langerovi. To je jedna věc. Ta druhá je o tom, proč se o mně říká, že jsem kontroverzní. Člověk dělal rozhodnutí, která se někomu líbila a někomu nelíbila. Politika na rozdíl od činností, které zanechávají stopu a dělají chleba a radost v soukromém životě, funguje podle úplně jiných pravidel. Víc pracuje s tím, jak se věci jeví, než s tím, jak se věci ve skutečnosti dějí,“ říká a mezi svá další chybná rozhodnutí řadí mimo jiné uznání samostatnosti Kosova.

Jsem homo politicus, ale v současné politice není nic, co by mě lákalo k návratu.
Ivan Langer

Stále sleduji okolí

Podle Langera je v současné politice množství bolavých věcí, které ho od aktivního zapojení odrazují. „Jestli mě něco trápí nejvíce, tak je to škrcení svobody prostřednictvím dalších a dalších regulací a současně proměna státu a jeho institucí v biřice s karabáčem, který nás dnes a denně mlátí. A hlavně za to nenese zodpovědnost,” uvádí.

Ke svému vlastnímu politickému profilu a tomu, jak ho jeho pověst ovlivňuje v osobním životě, pak říká: „Pokud jste politik, kterého si lidé pamatují, máte vypálený cejch. Pokud jste kontroverzní, to znamená, že máte názory a ty u někoho rezonují pozitivně, u někoho negativně, ale v každém případě rezonují. Tudíž si vás jako nositele této myšlenky zapamatují. Stále se proto setkávám s tím, že když jdu do hospody, dávám pozor, kdo se kouká, jestli si mohu dát víno nebo dvě piva. A to je narušení intimního prostoru.”    

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s jejím hostem. Dozvíte se také, jaký má Ivan Langer názor na přijímání syrských uprchlických dětí.