Postrach krakovského ghetta žil až do 60. let pod falešnou identitou v Německu

Horst byl bohatý, rád se napil a obklopoval se ženami, které brával na výlety jachtou. A oba muže bylo často vidět v místních barech, píše server německé stanice Deutsche Welle.

Čtěte také

Američtí Židé, kteří přežili holocaust, Němce nenávidí, evropští naopak. Je to o komunikaci, vysvětluje Radil, muž, který se vrátil

Jochen tehdy svého strýce obdivoval, ale dnes se mu o něm mluvit nechce. Tvrdí, že hodně zapomněl. Dcera Christiane ho však pobízí a ptá se ho, jestli ví, že Horst poslal na smrt stovky až tisíce Židů ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. A Jochen vždycky překvapeně odpovídá: „Opravdu? To je hrozné“.

Christiane Falgeová, která se narodila v roce 1970, je dnes jediný člen rodiny, který je ochoten o Horstovi mluvit, i když se s ním osobně nesetkala – zemřel pět let před jejím narozením. Jméno Horst ale slýchala od dětství, třebaže lidé o něm mluvili divně, jako by s ním něco nebylo v pořádku.

„Celá rodina věděla, že Burkhart není jeho pravé jméno,“ zdůrazňuje pro Deutsche Welle paní Falgeová. Podle ní s ním všichni hráli hru na schovávanou a varovali děti, že nikdy nesmí nikomu říct jeho pravé jméno. Byl to totiž obávaný nacista Horst Pilarzik.

Tolik Židů pohromadě...

Po vyklizení ghetta v Krakově, odkud byli v roce 1942 všichni Židé deportováni do vyhlazovacích středisek, zřídili němečtí okupanti pracovní tábor na místě dvou židovských hřbitovů v krakovské čtvrti Płaszów. Tisíc dvě stě Židů odtamtud později zachránil sudetský podnikatel Oskar Schindler.

Čtěte také

Oskar Schindler: padouch, nebo hrdina? V místě, kde zachránil tisíce Židů, je dnes muzeum

Čtěte také

Vávra mi řekl, že režiséra Svitáka lidi normálně zlynčovali. Byla to vendeta za celou okupaci, vzpomíná publicista Motl

Velitelem tábora byl jmenován mladý Unterscharführer Horst Pilarzik, bývalý člen elitní jednotky SS s názvem „Leibstandarte Adolf Hitler“. Dohlížel na skupinu asi dvou set dělníků, kteří každý den vycházeli z ghetta, odstraňovali židovské náhrobky a stavěli baráky pro vězně.

Patřil k nim i Mieczyslaw Pemper, člen Judenratu, místní židovské rady jmenované Němci. Dodnes si pamatuje, jak se celé ghetto Pilarzika bálo nebo jak velitel zastřelil skupinu Židů, která se po práci vrátila do tábora.

Pemper o tom tehdy musel napsat zprávu. Podle ní Pilarzik svůj čin „vysvětlil“ tím, že „teprve nedávno absolvoval výcvik SS a poprvé v životě viděl tolik Židů pohromadě“. Když Pemper po válce svědčil u soudu proti nacistickým válečným zločincům v Krakově, uvedl, že o Pilarzikovi „se nedá říct vůbec nic dobrého“.

Pilarzik dělal v Plaszówě velitele jen několik týdnů a začátkem roku 1943 ho vystřídal Oberscharführer SS Franz Josef Müller. Pilarzik ale v Krakově zůstal a 13. a 14. března 1943 se zúčastnil likvidace ghetta. Zahynuly při ní dva tisíce lidí a 1500 dalších bylo deportováno do Osvětimi.

Obávaný alkoholik

Když nacisté v březnu 1944 obsadili Maďarsko, pronásledovali, deportovali a vraždili tamější židovské obyvatelstvo stejně jako v ostatních okupovaných zemích. Tehdy 14letá Sheindi Ehrenwaldová si všechno zapisovala. Dělala si poznámky i o své deportaci a životě ve vyhlazovacím táboře Osvětim-Birkenau, přestože ji to mohlo stát život. Nacisté tam zavraždili skoro celou její rodinu.

Čtěte také

Luboš Palata: Je třeba říci NE kolektivní vině. I té polské za holocaust

Pilarzikova praneteř Christiane Falgeová je dnes univerzitní profesorkou. Slyšela, že její strýc za války posílal šatstvo příbuzným v polském městě Gliwice. Nosil je i její tehdy ještě malý otec. Podle ní to byly kvalitní dětské boty a teplé kabáty. Christiane má podezření, že patřily vězňům z Plaszówa nebo Osvětimi – jak jinak by se k nim krakovský esesák dostal?

V polovině roku 1943 byl Pilarzik jmenován pomocníkem nechvalně známého třetího velitele tábora v Plaszówě, Hauptsturmführera Amona Götha. Brzy potom byl převelen do Rigy; možná kvůli nadměrné konzumaci alkoholu.

Pemper německé stanici popsal, jak opilý Pilarzik jednou zařval v krakovském kasinu: „Copak nedokážete najít židli pro nositele Rytířského kříže?“ Židli mu našli, ale když se ukázalo, že žádné takové vyznamenání nemá, odveleli ho z Krakova. Jiná verze zase tvrdí, že ho našli opilého spát na ulici.

Odhalené tajmeství

V rodině se vědělo, že Horst má problémy s alkoholem, je agresivní a má řadu poměrů s ženami, vzpomíná paní Falgeová. Po válce podle ní žil „na útěku“. Pil, bil ženy a často se stěhoval z města do města. Zjevně se bál, že pravda o jeho minulosti vyjde najevo.

Když si říkal Horst Burkhart, bydlel v Berlíně, Mnichově, Frankfurtu a Porúří. Přestože neměl žádné vzdělání, dokázal si najít dobře placenou práci v hoteliérství. Vlastnil sportovní vůz, plachtil na jachtách a jezdil na koni. Krásným ženám připadal atraktivní.

Čtěte také

Němečtí lovci nacistů pokračují v pátrání na poslední chvíli

Nakonec ho však minulost dostihla. Matka paní Falgeové si vzpomíná, že v šedesátých letech za ním přišli dva muži. Není známo, zda šlo o policisty nebo izraelské agenty. Hledaly ho instituce, které pátraly po válečných zločincích. Jeho případem se začala zabývat Okresní komise pro vyšetřování nacistických zločinů v Krakově, ale bez úspěchu. A pak v roce 1965 Pilarzik náhle zemřel.

Bez odhodlání Christiane Falgeové by byl možná Pilarzikův poválečný život zůstal tajemstvím. Profesorka však v roce 2018 kontaktovala Krakovské muzeum a příběh mu převyprávěla. Chce, aby svět o jeho zločinech věděl.

Žena přiznává, že jí nějaký čas trvalo, než se s nacistickou minulostí své rodiny vypořádala, ale nakonec o ní začala mluvit. Teď už aspoň nemá tak špatný pocit z toho, že její rodina o masovém vrahovi Pilarzikovi tak dlouho mlčela, cituje Christiane Falgeovou server Deutsche Welle.