Oskar Schindler: padouch, nebo hrdina? V místě, kde zachránil tisíce Židů, je dnes muzeum
„Továrna na smaltované výrobky – to asi nezní jako místo inspirující k návštěvě. Přesto jedna taková přitahuje turisty z celého světa. Německý podnikatel Oskar Schindler v ní v Krakově za druhé světové války zachránil před transporty do vyhlazovacích táborů na 1200 židovských dělníků a dělnic.
Podle jedněch „spravedlivý mezi národy“. Podle jiných oportunistický nacista, jehož zaměstnanci prý přežili holocaust vlastně náhodou. Jméno Oskara Schindlera je dodnes kontroverzní. Nicméně film Schindlerův seznam Stevena Spielberga z roku 1993 dostal 8 Oscarů a udělal ze jména Schindler světovou značku.
Místa, kde stávala jeho továrna, jsou jedním z hlavních turistických magnetů Krakova a skoro poutním místem.
„Jsou tu administrativní budovy bývalé továrny Oskara Schindlera a máme tady i stálou expozici s názvem Krakov za okupace. Není to tedy jen muzeum samotné továrny Oskara Schindlera ani Židů v Krakově, ale celého města v době okupace,“ provádí mne po výstavě Michal Taraszkiewicz, mladý historik z městského muzea, které Schindlerovu továrnu provozuje.
Cesta za židovskými kořeny
Slyším okolo sebe nejrůznější jazyky, ale angličtina převažuje. Karl sem přiletěl s dcerou Carrey až z Kalifornie – podívat se do kraje, kde vyrůstala a žila jejich maminka a babička, původem Židovka ze Lvova.
„Narodil jsem se na konci války. Strávili jsme čtyři roky v táborech pro vyhnance. Potom maminka dostala pozvání do Ameriky a tam jsme se usadili. Ona se do Polska už nikdy nechtěla vrátit. Byli tady Rusové a těch ona bála,“ vypráví.
„Víte, je mi teď 70 let. Tak nějak jsem se téhle cestě vyhýbal, říkal si, že ji nepotřebuju, nemusím vědět, jak to tady vypadalo a vypadá. Z naší rodiny tady už nikdo nežije. Ale teď, když jsem tady, jsem rád, že jsem přijel a poznal zemi, odkud moje maminka pocházela,“ svěřuje se Karl.
„Tohle místo vyplňuje stín, který mě provází“
A cesta do Polska má zvláštní kouzlo poznání i pro jeho dceru Carrey: „Jsem vnučkou té války, ale nikdy jsem nevěděla, co se vlastně stalo. Je to, jako kdybych chodila pořád s takovým všudypřítomným stínem, o kterém mi nikdo ale nikdo pořádně neřekl.“
Jsem vnučkou té války, ale nikdy jsem nevěděla, co se vlastně stalo. Je to, jako kdybych chodila s všudypřítomným stínem.
„Přijet sem a všechno tohle vidět… vyplňuje to ten stín, dává mu to tvář. Rozumím, co se v něm skrývá,“ dodává.
Muzea a výstavy přibližující děsivé zločiny a tragédii holocaustu zjevně neztrácejí svůj význam. Naopak, návštěvníků jako jsou Karl a Ke Carrey v téhle části Polska v posledních letech přibývalo a dál přibývá.
