Poškozený raketoplán

O expertizu se zřejmě nejedná, ředitel se totiž odvolává na inženýry, a informuje nás, že ti zatím nerozhodli, zda potřebují dodatečné informace, a není vyloučeno, že doporučí opravu. Spokojenost ředitele si můžeme vysvětlit i jako nepřímý vzkaz astronautům, kterým by ve vesmíru určitě psychicky neprospělo, kdyby na Zemi zavládla skepse. Daleko od pravdy pak asi nebudeme, když deklaraci optimismu pochopíme jako rutinní marketingový přístup k prezentaci nákladného a prestižního projektu.

Z toho, co oficiálně říká NASA, se laik nikdy spolehlivě nedověděl, ani nedoví, jestli je vše OK, nebo zda je situace smrtelně vážná. Lépe jsou na tom odborníci, mají-li dostatek konkrétních technických informací, aby si úsudek mohli vytvořit nezávisle na oficiálních komuniké. Hrstka lidí tomu, co se právě s raketoplánem děje, rozumí, většina je pak odkázána na interpretaci toho, co se děje, což nemusí být totéž. Zpravodajství o vesmírné misi má tak vedle věcné roviny i významnou vypovídací hodnotu o váze slov.

Příkladem nevalné důvěry publika k hodnověrnosti toho, co se nám říká, budiž úvaha pochybovače z internetové diskuse, který má zato, že nám jsou záběry utržené destičky žárové izolace promítány kvůli vyšší publicitě vesmírné story a efektnějšímu vyznění happyendu. Někdo si tedy říká, že nám je problém zatajován, jiný soudí, že je problém pouze předstíraný. Oba postoje naznačují, že se technický pokrok snoubí s devalvací slov. Dodejme pro pořádek, že raketoplán za to nemůže a astronauti to neřeší.